Potraty - shrnutí

Rád bych tedy dnes shrnul téma a věnoval se některým komentářům. Předeslal bych však, že nemám nejmenší touhu někoho přesvědčovat o svém stanovisku, tím méně je vnucovat. Také nemám nikomu za zlé, pokud se mnou nesouhlasí. Nicméně využívám svého práva psát a šířit myšlenky, což je fenomén dnešní doby.

Dovolil bych si tedy připomenout některé komentáře: 

"Nikdo nemá právo kecat ženě do volby, zda dítě donosí, nebo potratí. Ani vydírání žen ve Vašem příspěvku."

Komentářů podobného ladění bylo více. Samozřejmě nikoho nenutím, aby se nad daným problémem zamyslel. V komentářích se často objevují spíše hesla a výzvy, než nějaký pokus o reflexi. Mnozí autoři spotřebují víc vykřičníků, než myšlenek. Přesto si dovoluji tento příspěvek uvést jako modelový k danému tematu.

Nikdo nemá právo kecat.... Pokud je to takto formulováno, pak to není pravda. Jak jsem již psal, ve většině vyspělých zemí je interupce povolená do 12 týdne bez udání důvodu a do 24 týdne  na základě zdůvodnění - například na základě postižení plodu. Takže pokud píše autor - "nikdo nemá právo kecat", tak se mýlí, pokud si myslí, že to tak je. Možná chtěl napsat - "nikdo by neměl právo kecat" ale to už je slabší formulace, to už nemá tu správnou údernost.

Ale dejme tomu .. posuneme se dále .."nikdo by neměl právo kecat" To už se dostáváme od  agitace k etice. Zde by člověk měl umět obhájit svůj názor a přání. Měl by umět vysvětlit, proč do toho nemá nikdo kecat, jestli jsou situace, kdy někdo kecat může, jestli to platí během celého těhotenství, jestli to má být podepřenö zákonem. Můj článek mohl pomoci výrobcům hesel, aby pro své názory hledali jiné odůvodnění, než své předreflexivní nálady.

Další argument: Jako muž nemám právo "řešit potraty". Já potraty neřeším. Já o nich jen uvažuji a nevím, proč bych nemohl. Určitě bych ženě nezakazoval uvažovat nad nějakým tématem, které se týká především mužů. A konečně - těhotenství - a to snad uznáte - není záležitost pouze ženy. A znovu připomínám - mnozí z vás uvažují o interupci tak, jako by během těhotenství bylo rozhodnutí pouze záležitostí ženy. Upozorňuji, že v praxi to tak není. Viz výše. Ano v Číně a v Indii se provádí interupce do vysokého stupně těhotenství. Přijede sanitka a všechny ženy, co mají už jedno dítě a jsou těhotné - nástup. Asi byste to nenazvali - svobodné rozhodnutí. Mnozí hned přeskočí a řeknou, že číňanů je moc a že je to správná politika. Tak co tedy?"Nikdo nemá právo kecat", nebo politika? Nebo si snad myslíte, že tam ty ženy stojí dobrovolně v harmonii s tamnějšími zákony?

Nakonec ještě k otázce chtěnosti. Chtělo by se říci, že chtěné dítě není o nic víc dítětem, než nechtěné. Ale existuje také jeden zajímavý výzkum na toto téma. Zabývá se souborem nechtěných dětí - zkoumá, jak se jim v životě daří a jejich život je porovnáván se souborem dětí chtěných. Je to unikátní výzkum, který probíhal u nás od 60 let. Díky tehdejšímu interupčnímu zákonu se podařilo vytvořit unikátní soubor nechtěných dětí. Kritérium nechtěnosti bylo jednoduclé. Jsou to děti, u nichž matka žádala dvakrát o potrat inetrupční komisi a jejíž dádost byla zamítnuta. Myslím, že matka, která podstoupila takové martirium před komisí /jejíž členkou bývala např i domovní důvěrnice/ dítě opravdu donosit nechtěla. Výsledky jsou zajímavé. Nenašel se významný rozdíl mezi dětmi chtěnými a nechtěnými - pokud jde o kvalitu života a další sledované markry. Dokonce výsledky krátce po porodu byly pro nechtěné děti lepší.