Odpojení těhotné a mrtvé ženy.

Marlise Munozová je mrtvá. Tedy, její mozek je mrtvý, konstatovali lékaři. Příbuzní 33leté Texasanky tudíž vyjádřili přání odpojit Marlise od přístrojů. Vedení nemocnice jim však sdělilo, že to není možné, neboť Texas je jedním ze dvanácti amerických států, které takovýto zákrok zakazují

Tento zákaz samozřejmě vzbuzuje rozporuplné reakce. Mnozí mají za to, že stát nemůže upírat zákonným zástupcům jejich práva v takové situaci rozhodovat, jiní míní, že se jedná o práva nenarozeného dítěte, která musí stát ochraňovat.

Předpokládám, že většina čtenářů zastává ten či onen názor, ale  v naprosté většině se staví za práva zákonných zástupců o tom rozhodnout.  Problém nenarozeného dítěte by se měl tedy řešit jaksi „mimochodem“ tedy společně s řešením situace mrtvé ženy. Každému je samozřejmě jasné, že ukončení péče, by znamenalo brzký zánik plodu.

S tím se mnozí snadno vyrovnají, protože plod ve 14 týdnech gravidity nepovažují za člověka, který by byl podmětem  lidských práv, včetně vrcholného práva nebýt zabit. Dále se jim zdá dehonestující, aby tělo ženy sloužilo jako „inkubátor“ k vývoji plodu, nota bene když s tím nesouhlasí zákonní zástupci.

Celá ta věc, která se zdá být jasná, však naráží na jeden základní problém. Kdy je vyvíjející se plod skutečným člověkem, který má právo žít a „očekávat“ od společnosti, že když není schopen v takové situaci žít a společnost má takové prostředky aby žil, že mu nebudou odepřeny?

To je jádrem celé té události, od kdy je člověk člověkem se všemi právy? Máte-li na to čtenáři názor, můžete se se mnou o něj podělit a rád si s vámi o tom popovídám.