Sloučit etiku s právem...bude vždy problém :) Místo od místa menší nebo větší :) A některé otázky pak narazí až do míst, kde se odděluje víra od zbytku filosofie :)

Pokud by lidé nechali rozhodnutí na přírodě, která je je sice tvrdá, ale s ohledem na miliardy let ověřený vývoj na Zemi je také nejobjektivnější, když přehlíží z důvodu zachování přirozené rovnováhy lidské emoce, byl by problém již nějakou dobu zjevně vyřešen.

Slabí nechť zhynou, přesně v duchu Vašeho programu.

Vzpomínám na diskusi o obdobném případu, kdy však šlo o to, že léčba těhotné v cca 20. týdnu znamenala jistý potrat. Bez okamžité léčby bylo však téměř jisté úmrtí ženy. Co s tím?

Ano, to je trochu jiný problém, ale dá se řešit podle stejných axiomů. neobejdu to tím, že prohlásím, že vyvíjející člověk není člověk. Spíše se jedná o útok na život a přiměřenou obranu.

Otázka zní: Jsou ve stejném státě zakázány i potraty? Pokud si žena přála být odpojena a její příbuzní, což dle mého dojmu zahrnuje manžela a tedy zřejmě otce dítěte, ji chtějí dát odpojit, proč to není kvůli přežívajícímu plodu možné, pokud by za jejího života bylo možné, aby případně absolvovala potrat? Další věcí je, že tato žena zřejmě byla nalezena již nějakou dobu nedýchající, tedy zřejmě i plod byl po nějakou dobu bez kyslíku. Prakticky to může znamenat jeho silné postižení.

Paradoxnost u nás a v mnoha dalších zemích platné právní úpravy, že člověk je uznán až po narození, ilustruje následující: Pokud někdo ublíží těhotné ženě tak, že potratí, je potrestán mírněji, než když má dítě po porodu trvalé násĺedky. V druhém případě jde o ublížení na zdraví člověku, kdežto v prvním případě nejde o zabití člověka.

Vidím zde dvě hlediska. Dítě má šanci na přežití při předčasném porodu po 24. týdnu, tedy po více než 3 měsících. Pokud může být za daných okolností přiměřený nitroděložní vývoj, stálo by za to počkat.

Druhé hledisko je míra závislosti ženy na přístrojích. Jde-li jen o výživu, je dokonce bez ohledu na těhotenství neetické ženu od ní odstřihnout. Je-li navíc podpora léky, dýchání atd., lze po dohodě rodiny a zdravotníků tuto podoru ukončit, ovšem v tomto případě s ohledem na perspektivu těhotenství zmíněnou v prvním odstavci.

Myslím že Pafko kdysi prohlásil definici (nenapíšu jí přesně), že když smrt člověka definujeme jako smrt mozku, vznik člověka bychom měli definovat jak začátek fungování mozku. Což je něco kolem třetího měsíce.

Jinak, celá debata o zachraňování podobných lidí je ujetá. Co děláme je to, že prioritizujeme jeden život před druhým. Milého občana našeho státu (či stejné civilizace) před negrem z Afriky. Ve skutečnosti ten černoch z Afriky má stejnou cenu jako to americké dítě. Debatuje se o tom, zda vynaložit šílené prachy na záchranu jednoho dítěte. Za ty peníze by se dalo zachránit několik stovek dětí v Africe. Tudíž morální rozměr záchrany života tady skutečně není. To proč se lidé zajímají o život toho dítěte leží někde kapku jinde.

Ano, ale ta diskuse je o tom, kdy začíná lidský život. Jakou má hodnotu, to je na další téma. Hodnota lidského života.

Jinak tedy velice kvituji, že p. T. Lajkep zde v diskuzi nikoho neokřikuje a akceptuje různé názory, nemaže příspěvky atp., věc v poslední době na blozích iDnes.cz téměř nevídaná. 

Ptáte se na špatném místě, špatných lidí. Ptejte se těch, co v tom mají jasno.

Nosí na sobě bomby a chtějí se dostat do ráje.

Laskavý čtenář neví.

Protože ani lékaři nejsou jednotného názoru.

Kromě toho (a vlastně asi jedině) je to otázka etiky.

A ta se mění - nejen v čase,ale i místně.