Na přání rodičů nemohou dívku odpojit od přístrojů...

Smrt mozku znamená smrt. Jestliže se o někom má rozhodnout, že je mrtvý, tak je to na základě činnosti mozku. Pokud se při opakovaném angiografickém vyšetření nenaplňuje mozek kontrastní látkou nad basi lební, pak se jedná o mozkovou smrt a mrtvý - pokud vyslovil souhlas, případně nevyslovil nesouhlas, může být považován za dárce orgánů.

Podobný případ jaký je dnes medializován, se  přihodil v obráceném gardu před několika roky. Byl to případ Terezy S., kde její manřžel trval na odpojení, kdežto rodiče byly zásadně proti. Nyní na odpojení zdá se tlačí lékaři, protože se jim zdá nesprávné, aby v takové situaci jaká nyní je, byla dívka nadále udržována ve stavu, v jakém se nachází.

Je to konflikt mezi názory vykonavatelů lékařské péče a mezi zákonnými zástupci. Ani lékařská rozhodnutí nejsou vždy zcela racionální, a ani nelákařská nemusí být zcela iracionální. Je však pravda, že každá péče něco stojí a je tedy otázkou, zda mezi lidmi panuje ochota na určitý druh péče přispívat. Protože celá medicína tak jak ji známe dnes, je aktuálním výrazem dobové podoby lidské solidarity a nemá žádný definitivní a předem určený cíl.  Společnost může investovat jen omezené prostředky do lékařské péče, i když by, pro dosažení většího efektu, mohla investovat více. Ale jsou i jiné priority - kultura, vzdělání, bezpečnost atd. takže záleží ve skutečnosti jen na  alokaci zdrojů.

Za situace, kdy zdroje jsou - může docházet k takovýmto dohadům, jaké jsem zmínil výše. Pak se hledá nějaké správné etické řešení, ačkoli je jisté, že se jedná o dilema, kdy určitými logickými operacemi mohu dospět k dvěma rozdílným názorům. Meritum věci je však ukryto v nikoli nepodstatném detailu: Má společnost na to vynakládat prostředky, které jsou většinou společnosti chápány jako zbytečné a nadměrně zatěžující? Vezměme si situaci v některých Afrických zemích, kde je rozšířená malárie. Malárie je skutečná nemoc a dá se léčit, ale kdyby se  některý africký stát malárii skutečně rozhodl vyléčit, možná by dosáhl úspěchu, ale za cenu toho, že by se zruinoval i nad míru svého nynějšího stavu. Medicínské cíle nejsou ty největší - s tím je třeba se smířit.

V případě, kdy se jdná o dívku, kterou si rodiče nepřejí odpojit  od přístrojů, nejde tedy o hledání názoru, který by byl správný a platný na věky věků a to právě pro podobné situace, ale o možnostech (a to i finančních), které společnost a žadatelé mají