Já si myslím, že i medicína má své hranice. Jednou z těch hranic je smrt pacienta. Pak končí medicína. Tento přístup samozřejmě uznává mozkovou smrt za smrt celého člověka. Tak to nemusejí vnímat všichni, což chápu.

Myslím si, že hlavním argumentem by neměla být cena takové péče, ale uznání smrti člověka.

Jakékoliv medicínské opatření, které nemůže zvrátit biologický osud pacienta, nemá v jeho péči co dělat. Po smrti pacienta nemůže jeho smrt zvrátit žádné opatření. Nikdy nikdo mrtvého neoživil. Pak nemá smysl o mrtvého pečovat medicínsky.

Pieta a péče o mrtvé tělo jsou něco jiného.

Další aspekt je starost o pozůstalé, o rodinu, o citlivou komunikaci... To doktoři moc neumějí...

Ahoj Jardo. Díky za diskusní příspěvek. Jak se vede? S tvým tvrzením" Jakékoli medicínské opatření"...atd, nesouhlasím, to bys mohl odpískat paliativní léčbu - tedy její medicínskou část. Samozřejmě, že po smrti končí medicína, ale já si nejsem jistý, zda-li v tomto případě se jedná skutečně o mozkovou smrt jak píší média. To se mi moc nechce věřit. A alokace zdrojů je důležité téma. A bude stále víc. Etika se tomu nemůže vyhnout s pohrdáním, že jde "jen o peníze".

Dle mého by v tomto případě měli rodiče plně hradit náklady. Veřejné zdravotní pojištění zcela jistě neslouží k udržování de facto mrtvého.