Kroužkujeme, kroužkujete, kroužkují

Kroužkování, které se stává samostatnou volební disciplínou, je černou můrou mnoha politických stran. Představte si to. Ze zákulisí pletich a vnitrostranických intrik vzejde kandidát nejprotřelejší, na svých bedrech nese celou kampaň v daném regionu, aby se tam nakonec dostal Franta, kterého Pepa nemá rád.

Kroužkování může pořádně zkomplikovat celou volební mašinerii, protože zvoleným  kandidátem se může nakonec stát někdo, kdo se vůbec nevyzná ve stranickém pořádku a disciplíně, co nerozumí volební logice své vlastní strany a kdo nemá ty správné vazby na ty správné lidi. Od někud se objeví - nečitelnější než odvěký nepřítel - a začne zkoušet, co strana vydrží. Straničtí koryfejové uvažují logicky - jestli mě tenhle přeskočí, je to málem ještě horší, než kdybysme prohráli volby. Tohle se nesmí stát.  A tak se na to musí jinak, musí se zakázat individuální volební kampaň, protože ta narušuje stranickou disciplínu a vede k neodhadnutelným výsledkům. Naše sjezdy jsou přece tak krásně naprogramované, kdyby tak ty volby mohly být jenom o potvrzení našich stranických preferencí! Ach, bylo by to krásné, jen kdyby ti voliči nebyli, ale ti jsou, tak alespoň zakážeme jedincům je oslovit. Oslovit musí celá strana! A ve straně musí být pořádek a musí být disciplina, ne advantjurismus, to by bylo!

A tak nevím, co se po nás chce. Abychom přemýšleli a volili, nebo abychom jenom volili?