Ještě tedy dnes k potratům

Těch několik málo komentářům, které jsem dostal k článkům o potratech povzbuzují k odpovědi. Děkuji za všechny výtky a nesouhlasy - budu o nich přemýšlet a zamyslím se i sám nad sebou. Velmi jsem například uvažoval nad těmito slovy:  Moc se mi líbí, jak hluboké jsou úvahy o něčem, co autor nikdy nezakusí. Tyhle mám nejraději. A jak si své názory dokáží "racionálně" zdůvodnit...

Dovoluji si tvrdit, že úvahy o tom, co člověk nezakusí, jsou člověku vlastní. Musí to být věru chudý svět zakázat si vůbec uvažovat o něčem, co se mě přímo nedotýká. Autor příspěvku si zřejmě myslí, že jeden způsob myšlení je lepší než druhý a ačkoli mě považuje za dogmatika a metafyzika nízkého řádu, sám není o nic menším dogmatikem, neboť tvrdí, že pouze ten, kdo je svým tělem bezprostředně angažován, má právo k tomu něco říct. Ne tak pane. Když se střílí po lidech, není to záležitost obětí a vrahů, ale všech. Neznáte Hemingwayovo: Komu zvoní hrana? Není problém v tom, kdo rozhoduje, ale v tom o kom se rozhoduje. Jestli o shluku buněk - pro pána - o co jde? Jestli je to jen masa buňěk, proč s tím zatěžovat svědomí....

Ale řeknu to, na co každý čeká: Co když těhotenství ohrožuje matku? Zde se rozcházím s oficiálním názorem církve katolické. Matka má právo se bránit. Chci to říct. Ano, má právo na potrat. Zabila člověka, ale měla k tomu důvod, protože bránila svůj život vlastní. Nikdo ji nemá právo kritizovat. To dítě bylo nevinné, nebyl to žádný úkladný vrah, ale jeho trvající existence by mohla způsobit smrt.  Je mi to líto...Nelze ženy svazovat takovým břemenem, ani jejich rodiny...

Nemohu být ale pro potrat tam, kde se dítě vyvíjí normálně a ženu nijak neohrožuje. I to je mi líto, přiznám se k tomu a vaši přízeň nezískám. Vlastně ničí přízeň. Ale zkuste si prosím představit, že i v tom shluku buněk vidím člověka a snad mě lépe pochopíte.