Církevní restituce.

Čím víc se přiblížil tento okamžik, tím více jsem proti tomu. Mě nikdo nemůže nazvat zakukleným komunistou, jsem katolík a byl jsem jím před revolucí stejně jako dnes, za vlády jedné strany jsem šířil Informace o církvi i prohlášení Augustina Navrátila, a můj osobní život je spjat s živou církví natolik, že všechny životně důležité okamžiky i každodenní život prožívám v ní.

Co však nepřijímám a plně se proti tomu ohrazuji, jsou restituce církevního majetku. Ne pro to, že církev nenávidím, ale pro to, že ji miluji a jsem přesvědčen, že vzdát se jeho nabytí by církvi zajistilo lepší budoucnost. Nemám vliv na to, abych v této věci mohl přispět k rozhodnutí těch, co jsou vybaveni kompetencemi, ale mám právo se ozvat a také tak činím, přestož můj hlas je pouhým hlasem volajícího na poušti - tedy hlasem, který nikdo neposlouchá a který nikam nedoletí. Nemohu nic, než se vyslovit a jako jsem psal o této věci před rokem, tak píšu i dnes.

Pan kardinál Duka v začátku devadesátých let zaujímal podobný postoj. Nevím, co jej dnes vede k tomu, aby se vydal cestou práva, a ne cestou soucitu a milosrdenství. Já vím, že tento majetek - nebude -li navrácen církvi - stejně skončí v rukách šejdířů a lumpů, ale také vím, že takoví nepovstanou v církvi jedině tehdy, když nebude co krást. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu praví písmo, a já vidím, že ani dnes majetek Bohu nepřibližuje ani o píď. Divím se těm, co si myslí, že cestou restituce toho majetku se dojde k nějaké historické spravedlnosti v době, jejíž potřeby  jsou už úplně jiné, než náprava starých křivd. Učiníte z církve větev suchou, opravený kostel nikoho nepřívítá, zvony v plném lesku nedolehnou k uším spravedlivých. Vy ateisté - zatím jste konali své dílo ve prospěch církve, když jste volali proti tomu, aby se chopila svých nenaplněných práv. Nenávidíte církev, ale vše, co jste konali, bylo k jejímu upevnění a vzmachu. Restituce majetku je cesta křivá, která svede mnoho lidí a já jen s vírou v Boží milosrdenství chci očekávat lepší budoucnost.