Bojím se o našeho pana prezidenta,

protože slovy: "Alláh akbar" pronesl z hlediska muslimů něco velmi závazného. Myslel to sice jako bonmot - jak jinak, jenomže některá slovní spojení jsou explozivní a jiná zavazující.

A on je teď v nepříjemné situaci - například tím: Už ani slzu alkoholu v jakékoli podobě. A vůbec - od této chvíle je už všechno mnohem vážnější. Ještě, že je prezidentem malé zemičky, s počtem lidí menším než St Poulo, to se pak takové výkřiky neslyší moc daleko. Ale potenciál v sobě mají a třeba přitáhnou pozornost nějakého mudžahedína, který si bude dávat pozor, zda se náš prezident neuchyluje od svého vyznání. Ono je rozdíl dělat si určitý typ legrace na Vysočině, nebo na mezinárodním fóru. A ono je rozdíl říkat: "Kristus je pán" a "Aláh akbar" a to od jisté doby kdekoli na světě. Časy se mění - bohužel - a toho pocitu bezpečí si dost možná nebudeme užívat dlouho.

Pan prezident nám opět ukázal, že příležitost blýsknout se vtipem je mu bližší, než uvážlivá zdrženlivost. Možná má pocit, že všichni kolem něj jsou - nebo by měli být - tolerantní k jeho svéráznému humoru a že tím dokazují svou lidskou velikost. Bohužel, nebo naštěstí,  jsou také lidé, kterým záleží na tom, co sami vypustí z úst a určitý myšlenkový pořádek vyžadují i od jiných a hlavně od prezidenta. A proto se o něj bojím, protože s jídlem roste chuť a pokud se časem jeho potenciál zdesateronásobí, uvrhne do velkého nebezpečí sebe i naši zemi, dokonce i své voliče a příznivce, což je nyní prý polovina národa. Je samozřejmě možné, že jeho současné kroky jsou pouze kompenzací určitých pocitů křivd, vzniklých na základě dlouhodobě prokazované nevýznamnosti, ale o to je to horší, protože je prezident a držitel ne příliš dobře definované moci. Těžko se dá předpokládat, že se dá uspokojit nevýznamným handrkováním o to, koho jmenuje profesorem. Dnes už má mnohem větší ambice, a to není ještě aní půl rok od jeho inaugurace. Je pravda, že mu současná situace nahrává, ale způsob, který volí k jejímu řešení, o něm svědčí dokonale.