Zákaz styku se zvířaty

 Lidský „dobytek“ utýral hlady mnoho desítek vepřů a nyní hledí z okna svého domu a směje se světu…

            Policie by mu ráda předala předvolání, ale jelikož ho od plotu k domovním dveřím domu dělí pár metrů soukromého prostoru, je bezmocná. Ale není ta údajná „bezmocnost“ zas jen takovou hrou na schovávanou? Tady se nejedná o nějaké jednorázové pochybení, ale o trýznivé mučení mnoha desítek živých tvorů, kteří se ze zoufalství požírali navzájem  a jejich „majitel“ by měl být všemi prostředky zajištěn a exemplárně (výstražně i pro ostatní) potrestán.

Nejen pokutou, nebo kriminálem, ale obojím. A dán na veřejný pranýř a po odpykání trestu odsouzen i k novému paragrafu „Zákaz styku se zvířaty“. V morální společnosti by to měl být cejch, který by ho vyřadil ze společnosti všech slušných lidí. Zvířata se příliš bránit nemohou. Hospodářská či domácí zvířata, která jsou na „svém člověku“ zcela závislá, pak už nemohou vůbec nic. Maximálně být odvezena na jatka.

Nejsem vegetarián, chápu nutnost potravního řetězce člověk – zvíře, ale rovněž vím, že se dá zvířatům poskytnout důstojný prostor k životu, aby nebyla brána pouze jako „jateční záležitost“. Ono se to projeví i na kvalitě chovu a následně i na kvalitě masa, budeme-li přímo hovořit o užitkovosti. Velice tvrdě bych navíc tvrdě trestal všechny, kteří se rozhodnou vzít si či chovat jakékoliv zvíře, ale svým přístupem: leností, lakotou, blbostí – nevím, jak to přesně nazvat – ho odsoudí k potupnému živoření. Navíc případ s vepři, kteří se ve vlastních výkalech požírají navzájem hladem a jejich mrtvá těla se povalují okolo hospodářských budov, překračuje jakékoliv hranice humanity a lidského přístupu k živým tvorům.

Paradoxem je, že nejen policie, ale celá společnost je vůči podobným tyranům bezmocná. Opravdu se musí čekat s úředním papírem pokorně před vrátky, až hulvátovi vyprší doba, která je nutná ke převzetí obsílky, a on se bude stále smát, jak zase jednou vychcaný hajzl zvítězil nad zaslouženým trestem a spravedlností?

P. S. : Nyní se mi stále ještě cpe do pera doušek, který s tímto případem vůbec nesouvisí. Jen ten konec je trochu podobný. Hradecký neohrožený „komisař Cattani“ – JUDr. Miroslav Antl měl ve významné funkci náměstka policejního ředitele před lety v podstatě banální automobilovou nehodu. Jeho smůla byla, že něco alkoholu nafoukal. Krev si sice odebrat nenechal, ale postavil se ke všemu jako chlap a funkci opustil. Jenže pokud si vzpomínám, rovněž si v dané době nevyzvedl obsílku, takže ušel i následnému trestu. No nic, je to stará záležitost a svým způsobem si pana doktora Antla za mnoho jeho počinů vážím. Jen to jeho následné „chytré a prozíravé“ gesto mě trochu zaskočilo. Právě u něho! Jak je vidět, nejede v tom sám. Promiňte, že jsem takhle odbočil – poněkud už ve svých letech neudržím myšlenku. Začátek je o voze (o utýraných prasatech) a konec článku o koze (o bývalé věhlasné metle kriminálního posvětí). Mají vlastně tyto dvě kauzy něco společného?