Blboun evropský – 1. část

Sice původní druh, který však léty ztratil veškeré obranné instinkty. Vyskytuje se po celé Evropě, kde jsou jeho typické poddruhy: například blboun bruselský, blboun španělský, blboun německý (přezdívaný Merkelová) apod.

Je zde až zarážející shoda s blbounem nejapným – zcela vyhynulým nelétavým ptákem z ostrova Mauritius. Vyvinul se na území, kde neměl žádné přirozené nepřátele. Bohužel, noví osadníci s sebou přivezli nejen svoji ideologii, ale také nepůvodní invazní druhy, například prasata a krysy. Právě pro ně byl Didus ineptus, jak zní jeho latinské pojmenování, ideální a snadnou kořistí. Než se milovníci přírody vzpamatovali, byl blboun nejapný nenávratně vyhuben.

Blboun evropský, občas přezdívaný jako „multi kulti“ neboli „sluníčkový“ se stále vyskytuje v hojném počtu po pádu železné opony a zrušení hranic v tzv. schengenském prostoru zejména v Bruselu. Zcela ztratil obranné reflexy a instinkty, neboť je permanentně překrmován a tudíž se necítí být ohrožený. V rámci sjednocené evropské unie se má stále neobyčejně dobře. S nadprůměrnými úřednickými příjmy (na rozdíl od ostatních jedinců zejména ze zemí bývalé východní Evropy) vede idealistické žvásty a polemiky typu „co by, kdyby“ a hlavně si hlídá svoji židli a postavení. A jelikož stále dominuje prapodivný blábol „Evropa je humanistická a pomáhá všem bez rozdílu“, raději má obrazně řečeno hlavu strčenou do písku jako pštros a dělá, že nic nevidí…

Blboun německý je jeho aktivnější obdobou. Tam však tzv. „vítači“ strkají hlavy rovnou do zadní části prapodivné parodie na ženu jménem Merkelová, která trpí zvrácenou nereálnou ideí. Postupně se ze svého osobního komplexu nepřitažlivé otylky z bývalého východního Německa (tzv. DDR – Deutsche Demokratische Republik) ve svých bludných představách proměnila v anděla spásy, v pannu z divošského ráje, ve všeobjímající Matku všech matek. Vyznačuje se zejména neustálým omíláním vět: „Vítejte v novém Německu. Vítejte v nové Evropě. Vítejte v novém světě. Dokážeme to!“ A jak známo – stokrát nic umořilo i osla…

Kromě tohoto nejnebezpečnějšího poddruhu blbouna evropského se neustále vyvíjejí a zdokonalují i další odnože. Například blboun severní, který se rozšířil zejména ve Švédsku, Dánsku a dalších severských zemích. V poslední době se do popředí pozornosti dostává i blboun italský a nyní zejména blboun španělský.

Poznámka: Ten má kupodivu mnoho společného se zcela odlišným škůdcem, pocházejícím z téhož regionu. Ten dostal jméno plzák španělský. Rozšířil se s rostlinným materiálem a odpady do velké části Evropy i do USA a milují ho zejména zahrádkáři a pěstitelé zeleniny. Je to velmi invazní druh, který se nezvladatelně rozlézá po nových územích, vytlačuje původní druhy, intenzivně se množí a páchá nedozírné škody. Navíc je neuvěřitelně odolný, protože se v původní domovině skvěle a účinně adaptoval na sucho a nepříznivé životní podmínky. Když se však dostane do „lepší situace“, využije ji stoprocentně. Je zde jistý paradox; zatímco blboun španělský příliš nemigruje a škodí zejména na svém území, plzák španělský zvolil jinou taktiku – ilegálně migruje. Ať tak či tak, oba tito původní tvorové nenápadně škodí celé Evropě. A bude hůř, pokud se je nepodaří včas zpacifikovat a zneškodnit.