Státní správa – dojná kráva

Je známo, že nejlepší „kšefty“ jsou ve státní správě.

            Vyplňování nesmyslných tabulek a výkazů je mnohem lépe placeno než například směna za pokladnou v supermarketu. Však si také úřednice svá místečka dobře hlídají a jsou téměř dědičná. Protože když se někdo blíží důchodovému věku, už se najde dost mladých zájemkyň z řad známých, které je rády zastoupí. A zase se může pokračovat v tom každodenním koloběhu různých jmenin a narozenin soudružek úřednic s kolotoči chlebíčků, káviček, zákusků a přátelského posezení a tlachání v pracovní době. Jen když jsou ty nepříjemné „hodiny pro veřejnost“, musí se vše přesunout do zadních kanceláří, kam veřejnost nevidí. A navíc se naoko musí lítat po chodbách, přenášet různé papíry a vzdychat, jak je ta práce náročná a odpovědná a nikdo jiný by ji nemohl dělat…

            O víkendu jsem si přátelsky povídal s několika funkcionářkami a nestačil se divit. A je to stejné ve městech i v pohraničí! Všude se vyplňuje kupa nesmyslných dotazníků, o kterých se ví, že jsou skutečně nesmyslné a zbytečné, a čeká se v klidu kanceláří na důchod. V menších městečkách a obcích je však konkurence mnohem menší, takže dámy – úřednice stále rýsují tabulky ručně podle pravítka a na poštu chodí třeba pětkrát za den (jak kdo potřebuje nakoupit či obstarat děti). A protože řada „pracovnic“ půjde do důchodu už za deset – patnáct let, nebudou se učit nějaké počítačové zpracování dat apod. Takhle to dělaly celý život a jim to vyhovuje! A nabídka školení? Kdepak; to by musely někam dojíždět a něco se učit, což je nesmysl, když mají svých starostí až nad hlavu. Samozřejmě trochu zobecňuji a věřím, že to tak není všude. Ale na mnoha místech tomu tak skutečně je! A funguje to…

            Když je navíc na úřadě dobrá parta, nebo na sebe lidé vzájemně leccos vědí a drží se tudíž v šachu, mají velice spokojený život. Plat je pravidelný, odborová organizace (ve státní správě!!!) funguje, požitky jsou zajištěné, kolektivní dohoda rovněž. A počítače slouží zejména k tomu, aby se příjemně rozptýlily na internetu. Klidně dvě – čtyři – šest hodin denně. Například každý den mohou pravidelně nahlížet do soukromí českých „hvězd“ nebo hrát s počítačem karty. Jo, a také je nutné denně prohlédnou všechny aktuální horoskopy, mrknout, co píší jiní, přeposlat známým pár nových vtipů a lebedit si, že se vlastně za těch dvacet let „od pádu komunistů“ vůbec nic nezměnilo…

            A šéfové (starosta, starostka apod.)? Na rozdíl od úřednic, které jsou státní zaměstnanci, jsou voleni a tudíž jejich místo na další období tak jisté není. Takže mají svým způsobem svázané ruce a nesmí příliš píchat do vosího hnízda, protože by se jim to mohlo nepříjemně vymstít. Protože každá úřednice má doma svého Frantu či Pepu, který zná v hospodě Jardu a Ivana a Jirku a kdyby se dali dohromady, mohli by sec sakra ovlivnit příští volby. A také se na vsi ví, že tenkrát to nebylo úplně průhledné s tou dostavbou koupaliště a rovněž zmizely nějaké dlaždičky, když se upravovala škola, a ty samé má doma v koupelně starostova dcera a vůbec, hlavně musí být klídek, pohoda a nohy v teple.

            Naštěstí z kraje či dokonce „z Prahy“ chodí stále dost nesmyslných dotazníků a „úřadu“, který musí někdo vyplnit a hlavně zodpovědně předat v termínu zpátky na příslušná místa. Hlavně včas a přesně dle instrukcí, třebas podle pravítka… Hlavně řádný odboj, že by se to hodilo rovnou do koše a Pražákům se napsalo, ať si nevymýšlejí a raději se ještě víc věnují oslavám různých jmenin a narozenin na pracovišti a každodenním siestám s chlebíčky a kávičkou a zákusky či internetu nebo prapodivným školením k prdu… Jó, to by se mohlo vymstít! Třeba nečekanou kontrolou a auditem. Takže je pohoda na obou stranách a státní kasa přes všemožné a nepřetržité kvílení a lamentace ministra financí je téměř bezedná.

            Takže se ani nedivím, že to u nás v Česku jde jak to jde a pohodlná místečka ve státní správě jsou velice žádaná. A pouze pro nejbližší prověřené kamarádky a případně spolehlivé dcerunky známých, které si budou skvělého místečka vážit a bez problémů zapadnou do party. A pravidla party – ta jsou zákonem! Protože, co kdyby chtěl někdo dělat náhle pořádek a zavádět novoty? To se musí předem dobře ošetřit a ohlídat, aby se taková nepředloženost a neuváženost opravdu nestala. Protože, co kdyby, nedej Bože, skutečně někdo naléhal, aby milé úřednice konečně zvedly prdel, naučily se opravdu pracovat s počítačem a zefektivnily „výrobu“? Takové podrazy se přeci – zejména když máte pouze patnáct let do důchodů – mezi přáteli opravdu, ale opravdu nedělají!

            Naštěstí je i na vyšších a ještě vyšších místech dosti úředníků a úřednic, kteří si rovněž nechtějí dělat problémy. A voda plyne a státní správa – dojná kráva stále poskytuje dostatek mléka (i strdí). Jen pokud chcete pravidelně mlsat smetánku, musíte v podstatě dodržet dvě věci: nikdy nijak nevyčnívat a hlavně se nějakou vlastní neuváženou iniciativní blbostí nechtěně neodříznout od vemena. Búúúúú…