Studená válka mezi východem a západem skončila. Zato nová „studená válka“ mezi muži a ženami zuří na mnoha frontách a nabývá na intenzitě. Pokrytecky ji podněcují i rozmanité společenské magazíny buď výhradně pro ženy, nebo výhradně pro muže.
Ty pro ženy například doporučují: Zatočte s jeho egem, Ochočte si ho, Udělejte z muže stroj na krásné orgasmy, Rozvádíte se? Připravte ho o všechno! Naopak magazíny pro muže lákají: Udělejte z ní robota, Deset zaručených rad, jak každou dostat do postele, Ochočte ji, aby vám zobala z ruky... Toto je však pouhá hra na zvýšení odbytu tiskovin. Mnohem záludnější boje se vyskytují v běžné praxi.
Šovinismus, který uplatňoval nadřazenost jednoho národa nad druhým, měl v dějinách lidstva pokaždé tragické následky pro obě strany. Pojem „mužský šovinismus“ vznikl v ideologii radikálního feminismu. Zavedly ho kupodivu samy ženy. Každý samec je podle nich úhlavním nepřítelem a musí se proti němu bojovat všemi možnými prostředky. Muž je automaticky považován za „sexistu“, který pouze fyzicky obtěžuje, chlastá a smrdí. Teorie však jde mnohem dál: vezměte si například jazykovou nespravedlnost: většina důležitých klíčových slov je rodu mužského (člověk, mozek, rozum). Pokud je například ve větě mužský i ženský rod, mužský rod má přednost! Viz například věta Muži a ženy společně pracovali na poli. A to už se vůbec nechci zmiňovat o zvednutém prkénku na toaletě a jiných mužských výsadách. Ani takovou nepodstatnou malichernost však mnoho bojovně naladěných žen neskousne.
Zaručené rady, jak vyzrát na chlapy, mají své další pokračování mezi maminkami na pískovištích, na dámských sedáncích, při sportování v ženských šatnách, na toaletách. Naše drahé polovičky nám nikdy nezapomenou, že i v zaměstnání, při seznamování či v technickém pokroku většinou vládnou muži. Pokud triumfuje i žena, většinou to není atraktivní modelka, ale podivná podoba „babochlapa“ s mužským myšlením. I když pozor! Znám mnoho přitažlivých, elegantních, sebevědomých manažerek, primářek i ředitelek. Bohužel, při bližším ohledání (zejména v rovině intelektu) se mi však stejně většinou jeví jako poněkud přiblblé!
Přes všechna vítězství mužů na poli politiky, vědy, techniky, kultury či sportu zasahuje emancipace stále víc do všech běžných oblastí života. Chlapi se stále víc stávají pouhými štvanci a pouťovými figurkami v otroctví nenasytných, chamtivých a panovačných samiček. Pochopitelně si to nahlas raději nepřiznáme, protože to je přece jen chmurné a smutné konstatování. Jenže proč si stále nalhávat, že patriarchát držíme stále pevně v rukou? Milí holenkové, už tomu dávno tak není! Stačí se opatrně rozhlédnout okolo sebe… Feminismus na nás zaútočil ze všech stran a přibírá na síle i průraznosti. Mužský striptýz, emancipované televizní moderátorky, školství zaplevelené samými učitelkami a mnohé horší ataky na samou podstatu mužství páchají nedozírné a nenapravitelné škody. Po staletích nadřazeného patriachátu (přiznejme si, že často neprávem), svoji dominantní vedoucí úlohu ztrácíme. Dopadneme jako bolševik po listopadu 1989? Stále sice smrdí, ale žádnou světodějnou moc už nemá.
Mám dojem, že dnes předstíráme ve vztahu muž – žena jakousi podivnou plichtu. Jsme navenek za demokraty a humanisty, ale vnitřně též za šovinisty. Vidíme, že ženy nám každodenně svými (pro nás nepochopitelnými) praktikami náramně komplikují život. Neustále se nás totiž snaží uzpůsobit ku obrazu svému. A my vše trpně tolerujeme, abychom té pomyslné rovnoprávnosti ani omylem nešlápli do ksichtu. Dost mi to připomíná vztah většiny našich lidí k cikánům nebo vztah bílých Američanů k černochům či k jakýmkoliv menšinám. Prochází jim leccos, co by normálnímu vzorku populace nikdy neprošlo. A to jen proto, abychom si jaksi „nezadali”. Samozřejmě to je pokrytectví, které se sakra nevyplácí! Mám pocit, že pro obě strany.
Chlapi ztrácejí a uvolňují exkluzivní funkce, zápasí s nedostatkem spermií a dle statistik zhruba od 35 let bojují i s potencí. Ženy jsou naopak na koni, vládnou, nebo se alespoň v mnoha případech stávají šedou eminencí. Zato normální chlap se stává v dnešní době ohroženým druhem! Naštěstí jsme si to už začali uvědomovat a chránit se. Třeba před příliš emancipovanejma ženskejma. Znám to dobře ze svého okolí. Kluci rybaří, hrají v kapelách, chodí si neomezeně na pivko a když se před nimi řekne slovo Ženská, akorát se ušklíbnou, jako by se před nimi v nejbližším okamžiku měl zjevit sám ďábel. Ženská? A k čemu? Aby mě buzerovala a já ji za to ještě pravidelně sypal prachy a plnil všechna její nemožná přání? U nás, protřelejch páprdů, bych to po všech zkušenostech s opačným pohlavím ještě chápal. Jenže ušklibují se i mladíci, kteří mají „společnou budoucnost” před sebou. Jako by se jim do chomoutů a otrokářství nějak nechtělo. Však také výrazně narůstá počet „singlů” a „starých” mládenců.
A sex? Dejte mi s tím pokoj! Akorát si na starý kolena uplíst nějakýho haranta, který ani navíc nemusí být můj. Milé dámy, kam to, proboha, směřujete? Aby se vám ta halasně prosazovaná emancipace jednou nevymkla z rukou…
