Silniční masakry

Je to horor. I když relativně zákonitý. Na silnicích jezdíme jako zběsilí pitomci. Bezohledně a bezhlavě. A nejde jen o motorkáře.

Občas jsem za pitomce i já. Je to často o chlup. Mám Mazdu Demio a občas jsem frajer. Jenže také už vím, co si mohu dovolit, a spíš koukám, jakou nepředloženost udělají ti svištící blbci, kteří jedou okolo a evidentně přepínají síly, schopnosti i možnosti. Jenže fyzikální zákonitosti se očůrat nedají, byť řada bezohledných řidičů je asi ze života zvyklá očůrat kde co. A je jedno, zda máte starou škodovku, nebo auťák za milióny. Nebo naopak potkávám staré mumie s nasazeným kloboukem na hlavě a s hrůzou v očích. Ty zas mají tak nečekané reakce a vlastní pravidla (hlavní a vedlejší silnici už pravděpodobně díky svému věku a zchátralosti nerozeznají), takže by už spíš měly ležet v rakvi než sedět za volantem.

A ženy – ty snad ani komentovat nebudu. Existují výjimky, ale většina si plete auto s nákupní taškou, kde žádná pravidla neplatí. Když pak dáma sedí za volantem, jede blbě a ještě u toho telefonuje, to bych fakt zastavil a dal jí pár facek, aby se vzpamatovala.  

Nebudu však rozebírat nehody. Když se na vše podívám z jiného úhlu pohledu, jedna optimistická perspektiva se nabízí. Pokud se většina pitomců na silnicích v nejbližší době pozabíjí, přestanou ohrožovat slušné a ohleduplné řidiče. České silnice se stanou rájem, protože sebevrahové a vrahové za volantem se vzájemně vytlučou.

Samozřejmě, škoda obětí, které zahynou spolu s nimi. Jenže znáte to komunistické, že když se kácí les, létají třísky… Já sice nikdy nepochopil, jak to vlastně bolševici mysleli, ale musím uznat, že pravda to je. Prostě opravdu létají třísky, když se kácí les…

Letos je na silniční masakry obzvláště bohatá „úroda“. Jak je vidět, nepomáhají ani silniční kontroly, různé měřiče rychlosti v obcích, které vám ukážou, že máte zpomalit, ani televizní záběry dopravních nehod, kdy řidiče vyndávají z trosek po kouskách.

A navíc zuřím, když bezohlednost začíná u poměrně banálních věcí. Například v Hradci Králové dělají na jednom úseku mezi domy skleněný tunel, kterým v budoucnu auta projedou, ale příliš nezasmrdí. Pár set metrů před stavbou je několik upozornění, že se vjíždí do jednoho pruhu. Většina řidičů to respektuje a poslušně se zařadí do fronty. Občas se najde nějaký zbloudilec, který jede ve svém pruhu a na poslední chvíli zjistí, že by se měl zařadit jinam. Budiž. Jenže stále je mnoho vyčůránků, kteří úmyslně nic nerespektují, kolonu s pocitem nadřazenosti předjedou a provokativně se řadí rovnou u semaforu. Buď je někdo pustí, nebo se mezi čekající auta bezohledně vetřou.

Pokud však někdo přehlédne několikeré upozornění na změnu v jízdě a jede dál, bylo by to na pokutu. Třeba jen kvůli tomu, aby se naučil chovat, dodržovat předpisy a zejména respektovat ostatní. Na silnici jsme závislí zejména na druhých. Policisté by tam zcela oprávněně nasbírali do pokladničky tučné zisky. Bohužel, žádného policajta jsem tam za dva měsíce neviděl. Asi je pohodlnější sedět v kanceláři a obarvovat pastelkami současnou hrůznou statiku dopravních nehod a psát výkazy, co s tím. Ale něco podobného už řešil i Jan Neruda…