Režie jakž takž, herecké výkony dobré, jen film nestál za nic

Někdy si dělám ve veřejné knihovně zoufalou legraci. „Nemáte, prosím, něco báječného, chytrého a přitom vtipného, co jsem ještě nečetl?“ Knihovnice krčí rameny. „Knížek vychází spousta. Ale ty od srdce a pro zasmání nějak chybí.“

No nic, není každý den posvícení. Tak jinak: co když se urodí něco báječného v televizi? Že se to nekoná v kinech, na to jsem si už zvykl a na současné české filmy do kina už raději nechodím. Přesto hledám, protože člověk nemůže být stále dokola živ jen z filmů Světáci, Rozmarné léto, Hoří, má panenko či Postřižiny… Prostě to je má současná obsese (nutkavé jednání). Rád a s chutí bych se podíval na nějaký nový, báječný a vtipný příběh z domácí produkce. A nemusí jít jen o břesknou komedii, ale o takový celkově napínavý a přitom elegantní filmeček na večer, kdy si chce člověk odpočinout a současně se příjemně pobavit.

Jelikož nejsem pravidelný divák, úmyslně se vyhýbám seriálům, které na sebe úzce navazují. Abych si je nahrával, z toho jsem se už vyléčil. Stejně mě nakonec zavalila kupa blábolů a banalit, že jsem velmi záhy ztratil důvod se na to dívat dál (až do úplného konce či bezvědomí). Prosím, píšu o české domácí produkci. Přitom Praha je plná (alespoň dle rozmanitých rozhovorů v časopisech) Umělců a předních Tvůrců, kteří teď konečně chystají něco „překvapivého“. Copak nikdo neumí natočit podobné seriály jako byl například americký seriál Ally McBealová či pohřebácký seriál Odpočívej v pokoji? Ano, chápu, peníze! Obvyklá výmluva. Jenže právě tomuto argumentu moc nevěřím! Z mnoha příkladů vím, že se i za relativně málo peněz dá v domácích poměrech udělat hodně muziky. Copak protahovaná sračka o ničem peníze nestojí?  

Nyní konečně svitla pro moji vyprahnou duši filmového i televizního fandy naděje. Nova začala vysílat dvanáct uzavřených příběhů s názvem Soukromé pasti. Šéfka projektu Tereza Kopáčová je sympatické a ambiciózní děvče, které se osvědčilo jako šéfredaktorka v médiích, tak snad něco o současném světě ví. Jako divák vždy rád vidím v hlavní roli Táňu Vilhelmovou, zejména když její matku hraje Libuše Šafránková (sakra, to stárneme!). Pouze režisérka Lenka Wimmerová mi byla trochu podezřelá. Ve funkci produkční ji znám, jako režisérku nikoliv. Ale co, vzal to čert! Prostě se už konečně chci na NĚCO POŘÁDNÝHO kouknout. Dokonce jsem si schoval ovladač, abych to po prvních pěti minutách nevypnul (jak je u mě běžné).

Popisovat filmový (televizní) příběh nebudu. Audiovizuální zážitek je nepřenosný. Nakonec režie jakž takž, herecké výkony dobré, jen ten film nestál za nic. Osmdesát minut nudy o ničem. Prý to vychází z nějakého rumunského modelu a je to určeno zejména pro ženy. Mám si to přeložit, že to je vlastně takový rumunský příběh pro služky, jak kdysi charakterizoval pokleslé čtivo Karel Čapek?

Nakonec jsem zjistil, že si u nové premiéry stejně čtu noviny a jen po očku sleduji, jak to nakonec dopadne. A znovu píšu, že lituji diváky, kteří jsou závislí na televizi a na tom, co jim předhodí naši „tvůrci“. I když…

Vím, že právě tenhle projekt měl cestu na televizní obrazovky docela složitou. Dlouho vyčkával u ledu, než ho NOVA pustila mezi lidi. Je velice chválihodné, že se komerční televize snaží o jakési vzkříšení původních „inscenací“. Je skvělé, že oslovila naše přední herce. Je potěšitelné… Jen se na to nedá dívat!

Příští středu uvidíme na obrazovkách další příběh. Opět v režii Lenky Wimmerové (pokud se domníváte, že měla něco společného s komikem Jiřím Wimmerem, tak se domníváte správně). V příběhu se objeví Sandra Nováková či Zuzana Bydžovská. Opět to bude trvat osmdesát minut. Budou pro mě – jako mírně rozmazleného diváka – opět zcela promarněné? Přesto se asi podívám. Rád bych věřil na zázraky… Opravdu nechci jen tak odstřelovat. Věřte mi, velice rád a s chutí bych konečně někoho pozlatil. Dočkáme se?