Moje láska – Amsterdam (1. část)

Vystoupíte z letadla na letišti Shipol, přesednete na vlak, který má nástupiště přímo v podzemní stanici pod letištěm, a jedete na amsterdamské hlavní nádraží.

            Je to relativně levné a hlavně rychlé. Když vystoupíte na hlavním nádraží, rázem se ocitnete v samém centru starého Amsterdamu. Mnoho evropských měst je podobných jako vejce vejci. Zato Amsterdam je zcela jiný. Měšťanské domy mírně nakřivo, uvolněná atmosféra, romantické grachty, mnoho cyklistů a nevídaná pohoda. Jezdím do Amsterdamu rád – a to nejen kvůli kvalitnímu jointu či halucinogenním houbičkám.      

V Amsterdamu je mnoho věcí jinak, než jsme zvyklí. Například v Čechách se neustále používá název Amsterodam, i když všude jinde se uvádí Amsterdam. Amstel je název místní řeky, dam je hráz. Trochu zkomoleně pak vzniklo jméno Amsterdam (hráz na řece Amstel). Původní rybářská osada na mokřadech se postupně stala významným střediskem světového obchodu a v 17. století centrem obrovské koloniální říše. Navíc Amsterdam leží skutečně v Holandsku; toto označení se vztahuje pouze na historické území někdejšího hrabství Holland. Pro turistický ruch se nyní ale stále víc upřednostňuje tento název před oficiálním označením Nizozemsko (Nederland). A ještě jeden chytáček: nizozemská vláda i hlava konstituční monarchie královna Beatrix sídlí v Den Haagu. Přesto hlavním městem je Amsterdam, kde žije zhruba 720 000 obyvatel.  

Je poněkud omšelým klišé, když pokaždé spojujeme s Amsterdamem tulipány a naopak. Jenže tulipány v rozmanitých barvách i podobách včetně dřevěných „květin“ vás provázejí od vystoupení z letadla až po závěrečné zamávání na rozloučení. Na první pohled vás upoutají i další amsterdamské rekvizity. Například větrné mlýny, sýry a všudypřítomná jízdní kola a bicykly všemožného stáří, vzhledu a vybavení. Dokonce si na kolaře musíte dát větší pozor než na auta. Proplétají se všude a určitě platí nepsané pravidlo: Kdo jede na kole má přednost!

Jinou raritou je neskutečné promíchání místních obyvatel. Díky dřívějším koloniím je mnoho skutečných Holanďanů černých jako boty. Dalším výrazným momentem je neobvyklá pohoda, která v přeplněných ulicích a uličkách hlavního města panuje. Dokonce nikoho nezarazí, když se vedou za ruce a líbají holky s holkama a kluci zase s klukama. Existují zde i speciální hotely pro čtyřprocentní menšinu. Poznáte je, že na nich vlaje duhová vlajka. Pokud si chcete navečer obstarat trochu prodejného sexu nebo „marijánku“, opět žádný problém! I kvůli těmto tolerovaným svodům sem míří na krátké pobyty mnoho mladých lidí z celé Evropy.

Zajímavé a „veselé“ jsou křivé domy na grachty. Hlavně mě nepodezírejte, že jsem se místo prohlídky Amsterdamu věnoval spíše lehkým drogám a viděl vše našišato. Nádherné staré domy nad místními grachty (kanály) jsou opravdu mírně „roztančené“ v duchu surrealismu. Vše má ale logické vysvětlení. Amsterdam leží na vysušených plochách a jen díky důmyslnému systému hrází ho neohrožují záplavy. Místa je však málo a velmi se s ním šetřilo i v minulosti. Domy stojí vesměs na pilotech, zatlučených v zemi. Proto mají poměrně velká okna (aby se dům odlehčil), ale velmi malé dveře a uvnitř úzké a strmé schůdky. Nábytek a vše ostatní se dovnitř vytahovalo na kladkostrojích, které jsou trvalou součástí většiny domovních štítů. Aby se přitom nerozbila okna či fasáda, některé štíty jsou poněkud vykloněné do ulice. Dům pak vypadá, jako by se „kácel“. Navíc nestabilní umělé podloží způsobilo, že se samostatné domy nachylují i do stran a na první pohled se „kácí“. To je zdejší neustálý problém. Kde jsou pod domem piloty z tvrdého dřeva chráněny vodou, tam je vše v pořádku. Když však dojde k nějakým změnám, nestabilní písčité podloží okamžitě začne „pracovat“. Pilot se obnaží a začne uhnívat.

Amsterdamské domy jsou ale zcela osobité, barevné a velmi zdobné. Jako ve výpravné pohádce. Jsou však nepodsklepené a mají zvláštní půdorys: průčelí (čelo domu) je úzké a dům má podélnou dispozici. Téměř jako železniční vagón. Daně se totiž vyměřovaly podle šířky průčelí. A jelikož jsou Holanďané velmi zdatní obchodníci, kteří nevyhazují své peníze nazdařbůh, domy jsou velmi úzké a ekonomické. Ten „nejlevnější“ měří na šířku pouhý metr dvacet! (pokračování)