- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vzpomínám si sám na sebe v prvních dvaceti, možná i trochu ve třiceti letech života, ale posledních třicet nebo čtyřicet roků si už ani nepamatuji.
Ale je možné žít vědomě. Co nám v tom brání? Představte si, kdyby mi rodiče v dětství řekli: „Pozoruj se: jsi přání…“.
Kéž bychom byli vychováváni ke správnému vnímání života!
Kdyby nás takto vychovávala rodina a škola, pak by bylo všechno zcela jiné! Kde je ta rodina, kde je ta škola! Nic takového není!
Moji rodiče nevěděli, jak mě vychovávat – ve škole je to nenaučili a mě také ne. Výsledkem je, že jsem takový, jaký jsem: Prožil jsem svůj život, ani nevím jak, vychoval jsem své děti, aniž bych věděl, jak se mají vychovávat, ony už vychovávají mé vnuky, a také nevědí jak.
Takto postupujeme z generace na generaci. Když se na lidstvo podíváte zvenčí, naše chování naprosto neodpovídá naší inteligenci, našim vnitřním schopnostem! Podívejte se, jak zbytečně plýtváme životem!
Proto je nejdůležitějším problémem lidstva výchova a vzdělání. Pokud správně vychováme jednu generaci, můžeme napravit celé lidstvo, můžeme změnit celý život na Zemi.
Další články autora |