Židovský svátek 9. Av – pláč nad kamenným srdcem

V den 9. Avu není třeba sedět a bezmocně plakat, ale uvědomit si, že všechny židovské svátky symbolizují to, co bychom měli udělat, abychom postoupili ke konci nápravy.

A vrátili se do Nejvyššího stavu, který je součástí plánu stvoření.

Samotné slzy zde nepomohou – je třeba cítit smysluplný smutek nad svým současným stavem.

Kdyby dnes všichni Židé plnili Tóru a přikázání, obnovil by se Chrám? – Ne! Kdyby se věnovali charitativní práci? – Také ne! Nic nepomůže, kromě nápravy bezdůvodné nenávisti mezi námi.

Po nápravě nesmyslné nenávisti bude možné postoupit do dalších úrovní nápravy našich vzájemných vztahů: z úrovně Prvního Chrámu, „Chafec Chesed“, odevzdání pro odevzdání, až po úroveň přijímání pro odevzdání – Druhého a Třetího Chrámu. Nejprve ale musíme napravit bezdůvodnou nenávist, protože Druhý Chrám byl zničen právě kvůli tomuto zločinu.

Chrám, dům svatosti, je nádoba vytvořená z našich přání, která jsou dnes v nenapraveném sobeckém stavu. Musíme je napravit, aby se mohla sjednotit do původního stavu lásky, jak je řečeno: „Láska pokryje všechny hříchy“.
Každý člověk je doslova kamennou cihlou, kamenným srdcem. Pokud však Tóru použijeme k nápravě, stane se lepidlem, které propojí všechny části v jedno spojené srdce.

 Uvnitř naší zvláštní, společné síly vzájemné lásky a odevzdávání vytváříme podmínky pro odhalení Stvořitele a získáváme dům svatosti (duchovni nádobu odevzdávání), Chrám.