V Číně je hlad a nedostatek potravin

Číně dochází zásoby potravin a lidé začínají být zoufalí. To není malý problém, když více než 190 milionů obyvatel v přibližně 23 městech žije v úplné nebo částečné karanténě.

Karanténa byla zavedena v rámci oficiální politiky „nulového Covidu“ po rekordním počtu případů, zejména v Šanghaji, epicentru epidemie.

Šanghaj, nejlidnatější čínské město s 26 miliony obyvatel, hlásí denně tisíce nových případů nakažení virem Covid-19, což je největší nárůst od roku 2019, kdy se virus objevil ve městě Wuhan. Čína je jednou z posledních zemí, které se pandemii snaží vymýtit, na rozdíl od většiny světa, který se snaží s virem žít v jeho variantě Omicron.

Přísné uzavření Šanghaje má dopad na miliony lidí, kteří trpí nedostatkem potravin, někteří tvrdí, že již hladoví. Rodiče jsou násilně oddělováni od svých dětí, které měly pozitivní test na toto onemocnění. S tím, jak se životní podmínky stále zhoršují, a konec je v nedohlednu, roste hněv obyvatel. Obvykle disciplinovaní a poslušní Číňané se vzpírají úřadům pouličními protesty a varují před následky, včetně možných potencionálních občanských nepokojů.

Nedostatek potravin by skutečně mohl mít na čínskou společnost zásadní dopad. Není nic důležitějšího než jídlo. Je to základní obživa každé společnosti, a to doslova. Jídlo je na stupnici lidských tužeb nejdůležitější potřebou, následuje sex, rodina, peníze, čest a vědění. Racionální myšlení nefunguje s prázdným žaludkem a to, co ovládá mysl, je způsob, jak uspokojit základní potřeby za každou cenu.

V důsledku pandemie procházejí Číňané zcela jistě velkými změnami. Je to národ s velmi silnými základy a tradicemi, takže každá uskutečněná změna může být příkladem pro zbytek světa. Může však společný tlak lidu přinést změnu Čínského vládnutí? Správa věcí veřejných je v současnosti problémem všude ve světě. Země, které očekávaly plnou hegemonii nad ostatními, si uvědomují, že už to není tak snadné, když jsou velké masy lidí připraveny se postavit na odpor.

Vládnutí by bylo snazší, kdyby existoval král, který by vládl podle rodinné tradice, mohl vést lid a lidé by jeho mandát přijali jako součást dohodnuté linie. Tak tomu však není, a proto lidé musí pochopit, že nejvyšším králem je příroda. Lidstvo se musí oprostit od očekávání velkých změn od vlád a politiků, tedy od pozemské úrovně vládnutí, a uvědomit si, že existuje nejvyšší království, říše přírody, která řídí naše životy, virus a vše v realitě.

Tomuto panování se budeme schopni podřídit, když si uvědomíme, že naše problémy se zásobováním a zdravím můžeme vyřešit, když se smíříme s vládou přírody. Musíme dosáhnout rovnováhy s přírodou tím, že si uvědomíme, že za přelidnění a využívání našich omezených přírodních zdrojů musíme zaplatit určitou cenu.

A co je ještě důležitější, musíme pochopit, že nemůžeme nadále bez následků využívat ostatní pouze pro svůj osobní prospěch. V nepříliš vzdálené budoucnosti budou muset západní i východní kultury zjistit, že to, co lidstvu chybí, je smysl pro vzájemnou odpovědnost.