Učte dítě jeho způsobem. Přísloví 22,6

Pozoruhodný je také citát švýcarského učitele a publicisty Adolpha Ferrieriho, který vysvětluje, jak se nám nedaří jednat podle tohoto principu:

„A vytvořili školu přesně tak, jak jim ďábel přikázal. 
Dítě miluje přírodu, proto ho zavřeli mezi čtyři stěny.
 Nedokáže sedět bez pohybu, tak ho přinutili zůstat v klidu.
Miluje tvořit rukama, tak ho začali učit teorie a poučky. 
Rádo mluví – nařídili mu mlčet. 
Snaží se porozumět – musí se učit nazpaměť. 
Touží všechno samo prozkoumat a hledat vědomosti, ale dostává je již v konečné podobě.
A tak se děti naučily to, co by se v jiných podmínkách nikdy nenaučily. Naučily se lhát a přetvařovat se.“

Tento citát pochází z počátku minulého století, ale platí i dnes. Ukazuje, že přirozeností dětí je být jako volní ptáci, ale my je zavíráme do klecí.

Proč? Je pro nás snazší a pochopitelnější držet děti násilím mezi našimi čtyřmi stěnami. A tím je okrádáme o svobodný rozvoj jejich duší, myslí a srdcí, a dokonce brzdíme jejich fyzický vývoj.

Zásada „učit dítě podle jeho způsobu“ znamená, že děti by měly být vychovávány metodou, která jim umožní svobodný rozvoj. V praxi to znamená, že by měly naslouchat dospělým, ale dospělí by se měli přizpůsobit tak, aby byli v dětských očích co nejzajímavější a důležití. Kromě toho je třeba, aby děti trávily hodně času venku se svými kamarády a aby byly se svými kamarády a učiteli zároveň. To znamená, že by se měly zapojit do různých činností, které zahrnují společné tvoření, vymýšlení a opravování věcí, a také do neustálých diskusí s vrstevníky a dospělými, se kterými musí diskutovat o určitých tématech a společně vyvozovat závěry.

Takový přístup rozvíjí děti tak, aby vykonávaly činnosti přirozeným způsobem. Osvobozuje je a dává jim svobodu přemýšlet a rozvíjet nové nápady. Zatím jsme se nesetkali se vzdělávacím systémem, který by takto rozvíjel plný potenciál dětí. Místo toho je zařazujeme do škatulek, které omezují jejich myšlení a optimální rozvoj.

K modernizaci školství, aby „učilo dítě jeho metodou“, potřebujeme jiné učitele, přesněji řečeno, učitelé musí nejprve projít několikaletým novým vzdělávacím procesem a teprve pak budou připraveni oslovovat děti. Pak budou zcela zřetelné jiné výsledky, než které vidíme v současnosti.

Myslím, že k přechodu na tento druh výchovy dojde, až budeme zcela rozčarováni ze způsobu, jakým v současnosti děti vychováváme, až uvidíme, že naše současné systémy slouží k vytváření světa, v němž vzrůstá deprese, úzkost, stres, osamělost a další problematické jevy v osobním, sociálním, ekonomickém i ekologickém měřítku.