Jeden můj student mi řekl o novém pořadu s názvem „Squid Game“ („Hra na oliheň“). Jedná se o jihokorejský „thrillerový seriál“, jak mu říkají, který se stal popkulturním fenoménem a je číslem 1 ve více než 90 zemích.
Pořad představuje několik set lidí, kteří jsou všichni ve velkých finančních dluzích a v zoufalých emocionálních stavech. Producenti je staví proti sobě, i když jsou si velmi blízcí, a nutí je, aby se navzájem nenáviděli. Vítěz si odnese miliony dolarů a ostatní jsou zabiti. Tento pořad by nebyl tak děsivý, kdyby nezobrazoval naši skutečnou povahu. Už samotný fakt, že takový pořad nadšeně sledujeme, je důkazem, že pod „civilizovanou“ fasádou je naše povaha přesně taková, jakou pořad zobrazuje. Působí to jako magnet. Rádi sledujeme boj dobra se zlem, pokud jsme před jeho důsledky v bezpečí. Problém je v tom, že v téhle show není žádné dobro, je tam pouze zlo. Vskutku, lidé jsou opravdu ty vůbec nejhorší bytosti. To, co nás dělá tak jedinečně zlými, je skutečnost, že vysloveně chceme ubližovat druhým. Nechceme „jíst“ ostatní, protože jinak bychom zemřeli hlady; chceme, aby trpěli! Bolest druhých nám působí potěšení a největší potěšení máme z toho, když jsme to my, kdo ji způsobuje. Často říkáme, že realita je jako džungle, kde silní požírají slabé. V džungli však silní nechtějí slabé zničit, chtějí se najíst. Jakmile se nasytí, chtějí spát a hrát si, a ne zabíjet nebo ubližovat pro zábavu. V lidské džungli nechceme „jíst“ jiné lidi; chceme vidět, jak se jim ubližuje! Proto přírodní džungle prosperuje bez jakýchkoli zákonů, zatímco lidská džungle, kterou mylně nazýváme „civilizací“, se rozpadá navzdory zákonům, které se snaží omezit naše barbarství. Pokud jsme doufali, že v lidské povaze najdeme dobro, „Hra na oliheň“, a hlavně její popularita, dokazuje, že pokud jde o lidskou povahu, nemáme v co doufat. Pokud můžeme vytvářet takové pořady a pokud mohou být tak populární, pak můžeme takové hrůzy páchat i ve skutečném životě.
Jediné možné dobro, které může z takového pořadu vzejít, je uvědomění si, že nejde o fantazii, ale o autentické zobrazení toho, jací jsme. Možná, že když si to uvědomíme, budeme ochotni udělat něco pro to, abychom se změnili. Současným trendem je otupit naše povědomí o tomto lidském hororu, v němž žijeme, tím, že se konopí stane dostupným a legálním. Čím více se totiž dozvídáme o lidské povaze, tím více si uvědomujeme, že je možná lepší se během života otupit, až dokud neskončí. Zatím jásáme při pohledu na utrpení jiných lidí, podobně jako kdysi lidé jásali při pohledu na chudáky bojující proti lvům ve starém Římě. Teprve když si uvědomíme, že to není v pořádku být takovými, naše mysl se možná otevře jiným možnostem. Pokud takový ďábelský program může být č. 1 ve více než 90 zemích, znamená to, že celý svět je ponořen do bezuzdné zvrácenosti. Řešení existuje, ale je náročné a musí zahrnovat celý svět, pokud má být úspěšné. Abychom změnili to, kým jsme, musíme zahájit celosvětový vzdělávací proces, v němž budou takové pořady zakázány a budou se vyrábět a vysílat pořady podporující mezilidské vztahy a spojení. I když zpočátku nebudou populární, nemůžeme dovolit, abychom byli vystaveni násilnému jedu a kultuře narcismu, které dnes konzumujeme. Jsou možná sladké, ale smrtící. Pokud se lidé nechtějí dívat na pořady o lidském spojení, mohou odložit svá mediální zařízení a jednoduše spolu mluvit. Už to bude, vzhledem k současné situaci, výrazným zlepšením. Možná to nezní jako zábava, ale jaká je jiná možnost? „Hru na oliheň“ skutečně zažít. Kromě toho po určitých zkušenostech zjistíme, že spojení a péče jsou mnohem uspokojivější a příjemnější než ničení a krutost a nenesou s sebou negativní vedlejší efekt, kterým je naše současná kultura.
