Svoboda milovat, společnost, po které toužíme

Když vaše holčička, nebo chlapec běhá po domě, necítí žádné zábrany ani omezení. Cítí se svobodně. Nebylo by úžasné, kdybychom mohli být takoví po celý život?

Překvapivě to tak může být. Naše děti se cítí svobodné, protože jsou obklopeny naší láskou. Právě to jim dává jistotu, že se jim nic nestane, a že se mohou odvážit kamkoli chtějí a dělat, co se jim zachce. Pokud se něco pokazí, budete vždy tady, abyste je ochránili před újmou.

S přibývajícím věkem se setkáváme s lidmi, kteří nejsou našimi rodiči a jejichž láska k nám není bezpodmínečná, jsou naprosto cizí, případně by se nám dokonce mohli snažit ublížit. Instinktivně ztrácíme důvěru a ztrácíme radost. Namísto toho nás ovládne váhání a podezřívavost.

Pokud bychom si však navzájem dávali a projevovali lásku tak, jak jsme ji dostávali, když jsme byli malí, nebyl by důvod přestat se cítit bezpečně a šťastně. Jinými slovy, kdyby společnost dávala lidem stejný pocit lásky, jaký dávají rodiče svým dětem, nikdo by se necítil nejistý nebo nedůvěřivý vůči druhým, když se vydává mimo svůj domov.

Není žádný lepší pocit než milovat někoho jiného. Toto jedinečné potěšení je důvodem, proč se rodiče rádi věnují svým dětem. Láska naplňuje milujícího ještě více než milovaného. Když je láska opětována, žádné pouto není silnější než pouto lásky.

Náš pocit svobody závisí na úrovni lásky mezi námi. Zejména nyní, když se svět stal zcela propojeným a vzájemně závislým, je nezbytné, abychom si to uvědomili.

Jelikož mezi námi existuje tolik závazků a povinností – některých z nich jsme si vědomi a většiny ne, ale přesto existují – je nezbytné, abychom mezi námi, namísto stávající atmosféry nedůvěry a nepřátelství, budovali pozitivní vztahy.

Rozvíjet lásku k druhým není jednoduché. Bez ní se však nikdy nemůžeme cítit svobodní.

Ve své nejpravdivější podobě láska znamená vystoupit ze sebe, ze svých osobních tužeb, a začít se vztahovat k touhám jiných lidí stejně, jako se rodiče vztahují k touhám svých dětí. A když se takto k sobě vztahují cizí lidé, vzniká společnost, jejíž členové si navzájem dávají pocit naprosté svobody, protože se všichni cítí milováni.

V takové společnosti můžeme naplno využít svůj potenciál. Když chceme přispět svými schopnostmi ke společnému dobru, komunita a celá společnost nás v tom podporují a my cítíme bezmeznou podporu a povzbuzení okolí. To následně zvyšuje naši lásku ke společnosti a touhu dávat jí, čímž se vytváří cyklus dávání, který posiluje každého člena ve společnosti i společnost jako celek. Možnosti, kterých taková společnost může dosáhnout, jsou nekonečné.

Duch lásky nezná hranice. Pokud ho budeme mezi sebou pěstovat, budeme se cítit bezpečně jako dítě v matčině klíně a svobodní jako ptáci po celý náš život.