Jed je ve vaší hlavě

Existuje jedno podobenství. Ve staré Číně nemohla vdaná žena snést výčitky své tchyně. Rozhodla se, že se jí zbaví. Šla za bylinkářem, který byl známým jejího otce. Vše mu vysvětlila a řekla: „Chci, abys mi prodal jed.“

Bylinkář řekl: „Dobře, pomůžu ti. Ale za prvé, nemůžeš svou tchyni otrávit hned, protože by se lidé dovtípili, co jsi udělala. Dám ti tedy bylinky, které ji zabijí postupně. Za druhé, abys předešla jakémukoli podezření, musíš zkrotit svůj hněv, naučit se ji respektovat, milovat, naslouchat jí a být trpělivá. Pak tě nikdo nebude podezřívat, až zemře.“

Dívka souhlasila, vzala si bylinky a začala je přidávat tchyni do jídla. Naučila se také ovládat, naslouchat tchyni a respektovat ji. A tak si po šesti měsících už byly blízké jako matka a dcera. Tehdy se dívka zhrozila svého činu, běžela za bylinkářem a prosila: „Proboha, zachraň mou tchyni před jedem, který jsem jí dávala! Mám ji ráda!“. Bylinkář odpověděl: „Neboj se, dal jsem ti jen koření. Jed byl jenom v tvé hlavě a ty ses ho sama zbavila.“

Slovy stále zabíjíme druhé. A kdo je chytřejší, ten zabíjí postupně, ne hned. Aby se nestal nepřítelem, jedná prostřednictvím druhých, začne o druhém šířit pomluvy a tak dále. Taková je naše přirozenost – skolit druhého. Proč necítíme bolest, když někoho ponižujeme, odklízíme ze své cesty, zabíjíme? Proč se nám z toho neudělá špatně, že jsme takoví?

Je to proto, že se domníváme, že nám ten druhý brání v životě, že je to náš nepřítel, kterému se zdá, že mu stojíme v cestě, takže nás musí zničit. Tato naše přirozenost nám byla dána kvůli nápravě našeho sobectví. Abychom se mohli přesvědčit, že „miluj svého bližního jako sebe sama“ – je stěžejní zákon světa.

Když nyní člověk vidí všechny ty války, všechno to přímé i zprostředkované zabíjení a tak dále, v určitém okamžiku prozření najednou pochopí: „Co to dělám?! Tohle všechno je ve mně. Jak se z toho mám dostat?“ Je to opravdu zásadní životní okamžik, když člověk spatří, že je to všechno v něm. Není jednoduché, aby si to člověk uvědomil.

Toto prozření obvykle přichází s opravdovým otřesem, stane se to v důsledku nějakého impulsu. Tehdy se člověk přesvědčí, že je plný zla. Odhaluje se v něm jeho pravá podstata a on už ji nedokáže dál snášet a obrací se ke Stvořiteli. Modlitba ke Stvořiteli se stává přirozenou, což znamená pochopení, že vše závisí jen na Něm.