Podobnou otázku jsem obdržel na své facebookové stránce od Diny:
„Co mám dělat se svou nenávistí k tomuto světu?“
Dnes se tak cítí mnoho lidí. Lidé nenávidí tento svět! Nesnáší ho! A mnozí se dokonce ptají: „Proč jsem se narodil? Proč bych na tento svět měl přivést dítě?“
Je to skutečně tak. Blíží se doba, kdy bude lidstvo z tohoto světa naprosto rozčarováno. Sobecká povaha lidí, touha užívat si na úkor druhých a přírody, je stále silnější a nemůže být naplněna. Lidé nevědí, jak naplnit své egoistické touhy, protože pokud se nám podaří uspokojit některou z našich egoistických tužeb, vyhasne a na jejím místě se objeví nová egoistická touha. Takovýmto způsobem se lidstvo vyvíjí s rostoucí neschopností seberealizace, a čím více se vyvíjí, tím je nespokojenější.
Tomuto stavu dobře rozumím. Zvláště v mladších letech jsem zažil mnoho takových stavů, které mě nutily klást si otázku, proč žiji a pro co mám žít.
Příčina, proč stále více lidí cítí nespokojenost a nenávidí svět, v konečném důsledku tkví v tom, že chtějí udělat svět lepším jak pro sebe, tak i pro všechny ostatní. Řešení na to existuje, ale každý si ho musí najít sám.
V přírodě, s jejími zákony propojení a lásky, jež je naprosto dávající, se skrývá vrozená touha, která si přeje, abychom se rozumně rozhodli, jak vnímat a pociťovat svět. To je nutné proto, abychom se během svého života na tomto světě stali takovými bytostmi, které se svými myšlenkami a touhami přibližují zákonům přírody. Příroda, která stvořila tento svět, nám poskytla příležitost odhalit její zákony, abychom se mohli povznést nad svou nenávist ke světu, to znamená, abychom mohli přejít ze světa odsouzeného k zániku, strašného a sobeckého, do světa laskavého, příjemného a krásného.
Pokud tento přechod uskutečníme, otevře se před námi zcela nový, harmonický svět. Budeme-li usilovat o to, abychom svou nenávist ke světu přeměnili v jiný stav, ze kterého bychom tento svět viděli jinak, a budeme-li takovou inverzi neustále opakovat – třeba jen mechanicky, aniž bychom zatím dosáhli jejího upřímného procítění –, nakonec toho docílíme. Musíme však radikálně změnit svůj postoj ke světu, k lidem a k přírodě.
Není to jednoduchý úkol. Tato změna vyžaduje mechanické „procvičování“, abychom si dokázali představit svět opačný tomu, který nám v daný okamžik v bezútěšném obraze vykreslují naše egoistické touhy. Taková je práce na sebezdokonalování, kterou popisuje moudrost kabaly.
