Proč je dnes tak vysoká rozvodovost?

Důvodem dnešní vysoké rozvodovosti je extrémní míra lidského egoismu, naší přirozené touhy užívat si potěšení na úkor druhých. Díky tomu jsme vůči sobě stále více nesnášenlivější.

Mnohé páry vstupují do manželství kvůli tomu, že jim vzájemné naplnění přináší po určitou dobu velké uspokojení. A v okamžiku, kdy cítí, že už je toto naplnění netěší, navzájem se opouštějí.

Zažité představy o počátečním pocitu lásky, o němž věříme, že přetrvá až do smrti a že uděláme vše pro to, abychom ho udrželi a rozvíjeli, je dětinské tlachání. Namísto toho na konci čelíme nepříteli, který je mocnější než my: vlastnímu vrozenému egoismu.

Uvědomíme-li si, že máme vnitřního nepřítele, zjistíme, že je zbytečné dávat si sliby, protože se stejně nic nezmění. A pak začneme vnímat, že nám chybí jiný způsob výchovy, než v jakém jsme byli vychováváni dosud: výchovy, která nás naučí, jak se ovládat a jak si organizovat život s lidmi, kteří jsou nám blízcí. To vyžaduje kvalitní přípravu.

Namísto toho, abychom si navzájem dávali marné sliby, měli bychom se navzájem velmi dobře poznat a pochopit, že se setkávají dva egoisté, z nichž každý přirozeně upřednostňuje jen sebe. Potom bychom měli pracovat na následující otázce: Jak se máme k sobě chovat, aby se naše egoistické touhy po vzájemném využívání doplňovaly, a ne aby si odporovaly? K tomuto průběžnému zkoumání bychom měli přistupovat s velkou důležitostí.

Následně bychom měli postupovat důslednými a malými kroky. To znamená, že uděláme malý krok vpřed, něco se pokazí, a pak uděláme půl kroku zpět, a tak dále.

Když uděláme krok vpřed, začneme cítit vzájemné odmítání. Tehdy přehodnotíme svůj dosavadní život, svou současnou situaci, svého partnera a postupně dospějeme k závěru, že s partnerem můžeme žít dál a že je třeba mezi námi navázat nějaké pouto, abychom si lépe rozuměli.

O těchto krocích je možné diskutovat, ale je to také zbytečné. Spíše bychom měli partnerovi dát nějak najevo, že nejsme schopni bližšího spojení, ustoupit a potom těmito stavy projít klidněji. Tak se můžeme přiblížit k větší lásce a důvěrnosti. Budeme rozvíjet obyčejné vzájemné porozumění směřující k lásce. To znamená, že budeme milovat svého partnera za to, že je dobrým partnerem.

Partnerem je v tomto případě někdo, kdo nám rozumí a buduje si po našem boku cestu od srdce k srdci, a právě v tomto procesu děláme dva kroky vpřed a jeden krok zpět, znovu a znovu. Tento proces nevyžaduje ani tak ostražitost, jako spíše odpuštění a ústupky. Při navazování takového spojení je důležité, aby obě strany předem věděly, že jsou na cestě neustálého vzájemného ustupování.

Ustupování je zlatým pravidlem vztahů. Navíc, když do vztahu vstoupí děti, musí muži udělat více kompromisů, protože ženám přibydou další důležité povinnosti.

Kořen takového vztahu se nachází v našem spojení s Nejvyšším zdrojem našeho života, který se v kabale nazývá „Stvořitel“. Označuje sílu lásky, dávání a spojení, která stvořila a udržuje veškerý život.

Míra, s jakou se podřizujeme ve svém pozemském životě, je stejná, s jakou můžeme doufat, že se nám Stvořitel podřídí v našem duchovním životě.

Když se podřizujeme v rodinném životě, Stvořitel také činí své ústupky, protože naším záměrem je udržení nebo dokonce rozvíjení vztahu. Dáváme tedy prostor Stvořiteli, aby stejný vztah budoval i s námi.

O takovém vztahu je psáno, že „muž a žena a božství mezi nimi“. To znamená, že chápeme, že nás Stvořitel svedl dohromady. Budeme-li tedy souhlasit s tím, aby na náš vztah působila síla Stvořitele a toužit po tom, aby se náš vztah stal prostředkem ke spojení s Ním a aby naše spojení sloužilo jako zdravě fungující součást v tomto velkolepém systému stvoření, který Stvořitel vytvořil, pak budeme na správné cestě ke vztahu, který nadále rozkvétá stále větší láskou a porozuměním.