Na místě by byla spíše potřeba určitá sebereflexe, proč si osobně myslím to, že právě můj pohled je ten z mnoha správný a pravdivý.

Zde je nutno přejít od osobního sebevnímání, k celostnímu a časově, dějově kontinuálnímu, kde jsou rámce, měsíců, desítky let. Tím pádem zjistíme, že společné znaky, mého myšlení a chování, nemám jen já a určité promile v mé generaci, ale opakuje se to v každé generaci.

Je to tedy vlastně "zakódováno" v lidském vývoji a to ve vývoji levé hemisféry, kterou mají aktivnější muži, tento pohled a vlastně náboženství celé, je z levé hemisféry.

Jak tedy něco může být duchovní, a jedině to správné, kdyžto jde čistě za neustále, opakujícím se vývojem lidské existence v každé generaci, jinak bychom nevytvořili společnost, civilizaci, rodiny, rod.

Je to čistě jen životní fáze, podobně jako puberta, ale zde se týká dospělé fáze, jež je následně celoživotní a celkem se snadnou u lidí odvodí, v jaké jsou, skrze jejich vidění světa, skladbu slov, preferencí v životě.

To je zdroj "neklidu" ve společnosti, který navíc se generačně opakuje, a vytváří nové bloudivce v určitých oblastech, jež žijí ve své realitě, a vytváří tlak na společnost a jsou zdrojem zla ve společnosti, pokud z druhé strany není určitá odpověď.

Tím i zde získáváme odpověď na kterou se ptá tento bloudivec, "bude-li" lidstvo někdy duchovní. Což je vlastně nesmysl a ukazuje na neznalost zákonů vývoje člověka, vědomí. jeho životní fáze a fáze stabilní v dospělostí.

Jak něco může být vyspělé, když v základu je dán destrukční prvek, a to zákon zrození, který říká následné: kdo se zde narodí, tak nemá vědomí hned jako v dospělosti, nemá žádné, a musí si jej podle určité posloupnosti, krok za krokem vytvořit, podobně jako v jeho generaci, tak generaci do minulosti, a opakuje stejné chování, a objevování.

Jen co se zde mění, tak je stav doby, hodnoty, řád, což formuje profil vědomí jedinců, a je potřeba aby byl v rovnováze s dynamickou vnější realitou, tlakem života. Jinak se vychyluje těžiště společnosti, neboť jedinec žije ve statické realitě, ve své hlavě, jež se odděluje od kontinuální časově- dějové reality, což je i vlastně ona odpověď, na výše uvedenou otázku.

Zde je každý limitován spánkem, a redukcí priorit, tak že druhý den víme prd.

Nepůjde zde o duchovnost, to je jak jsem výše psal, jen vývojová fáze dospělých, vědomí lidí, jejíž jich je zde jen historicky pár.

Půjde o evoluci a vlastně další lidský druh, a to díky změně evolučního prostředí od dob Osvícenství, a formování v informačním, globálním světě.

Původní lidské evoluce byla zcela v jiném prostředí a potřebovala duální formu chování mozku, na pravou a levou hemisféru, kde byly určité role, a tím pádem možnost reagovat na dynamické tvrdé vnější prostředí, přírody, planety ... .

Je to jako příkladem, levá hemisféra je jako jedním okem dívat se na blízko, chápání reality, času, řádu, tu mají aktivnější muži, a pravá hemisféra, je jako druhým okem se dívat do dálky, tedy chápat vše v určitém společenství, celku, kde je i rodina, duchovnost, emoční inteligence, tu mají aktivnější zase ženy, a vlastně stojí za "úpadkem" Evropy, díky nezvládnuté feminizaci politiky. Zde je silný akcent na rodiny, děti, a snaha je chránit, před vnější dynamickou realitou, ale ta vytváří tlak, a osobnost.

Další evoluce člověka, bude pod globálním informačním tlakem na mozek, a přechod na formu vnímání reality, ne duálně, ale podobně jak dávno funguje zrak a sluch, jež jsou v páru, a my vnímáme hloubku, prostor a jinou realitu. Což bude i schopnost vnímat kontinuální časově dějovou realitu, tedy určité děje v časovém měřítku. Budeme v podobném věku jako v době nástupu člověka moderního, ale neandrtálci budeme my ... .

Sirte slovo Počátku, blahoslaveni budiž Ori...nebo jehovisti, scientologové, moonisti...zkrátka všichni posahanci