Povznést se nad nenávist: Lidé Izraele usilují o sjednocený svět

Izraelský lid prošel od 7. října 2023 neuvěřitelně náročnou zkouškou. Útoky onoho dne a následné těžkosti nejsou prvními utrpeními, kterých se nám dostalo. 

 Vybízí nás to k zamyšlení a vyvození závěrů ze situace, ve kterém se právě nacházíme.
 

Jaké závěry bychom měli vyvodit?  Kromě sil, které vnímáme na povrchu, působí v přírodě hlubší síly, a ty pro nás připravily tvrdou lekci, pro nás, naše děti a naše rodiny.  Velikost této lekce, daň, kterou si vybírá v našich životech, a její globální dopady nás nutí k zamyšlení nad závažností této situace.
 

Bylo to krutá zkouška, která z nás měla setřást rozdělující způsoby myšlení, jakým jsme se chovali, a vést nás k sebezkoumání toho, jací jsme – co vedlo k tragickým událostem ze 7. října – nerespektovali jsme žádné zásady a byli jsme zcela nepřipravení na nadcházející problémy.
 

Tato situace ukazuje na vnitřní rozklad, na úpadek sounáležitosti izraelského lidu.  Nejprve se musíme zamyslet nad důvodem nepřítomnosti těch, kteří měli být na svých určených místech na hranicích země.  Ne proto, abychom svalili vinu na hrstku lidí, ale abychom se poučili a napravili problémovou situaci.

Smutná zpráva o zabíjení a násilí na občanech probouzí některé z nejzákladnějších životních otázek: „Proč existuje tak nesmírné utrpení?“ a také, „Jak na to vše optimálně reagovat?“
 

Klíčové je přimknout k sobě, pěstovat pocit jednoty, blízkosti, vzájemného zájmu, podpory a povzbuzení.  Pokud vycházíme do ulic, abychom protestovali, pak jen zaséváme další neshody.  Musíme určit optimální formu, kterou bychom jako společnost měli dosáhnout, a vytýčit to, co musíme napravit ve svých postojích k sobě navzájem, abychom takové formy dosáhli.  Nejsme zde proto, abychom se jednoduše snažili přežít a užít si co nejvíce až do našeho případného zániku.  Naopak, musíme se stát sjednocenou společností nad všemi rozdělujícími názory, jako stát, který přinese harmonický a pokojný život pro všechny, zlepšení životů všech nad rámec největší blaženosti, kterou si vůbec dokážeme představit.

 Za tímto účelem musíme upřednostnit naše sjednocování před všemi ostatními hledisky.  Abychom se sjednotili nad egoistickou povahou, která nás drží ve věčném vzájemném přetahování, musíme dosáhnout upřímné prosby z hloubi srdce.

 Každý z nás, kdo dovolí, aby naše srdce zůstalo jako kámen chladné, uzavřené, a kdo dovolí, aby naše chování vůči sobě řídily vzedmuté rozdělující pohnutky v našich emocích, nese odpovědnost za tragédii, kterou snášíme.  To je to, co se musíme naučit;  bylo nám to dáno jako důrazná lekce.  Kdybychom si otevřeli svá srdce a nevycházeli do ulic proto, abychom na sebe štěkali, nýbrž abychom se objímali, odvrátili bychom nedávné tragické události.

 My Židé jsme byli obětními beránky nesčetných krizí, které lidstvo zažilo.  Z nich plyne poučení, že kdybychom se sjednotili a šířili jednotu do světa, příběh by se odvíjel úplně jinak.  Místo rostoucího antisemitismu po celém světě bychom viděli svět šťastných lidí uctívajících národ, který šíří jednotu, mír a harmonii.

Doufám, že se z této lekce, která nám byla udělena, poučíme a důkladně se zamyslíme, než se vrátíme k sociálnímu rozdělení jako normě, s protesty a neustálým osočováním, jak jsme to dělali do 7. října.  V ulicích za účelem zlepšení společnosti by bylo mnohem moudřejší pořádat akce, kde si otevřeme svá srdce ve společném objetí.  To by měl být náš protestní výkřik izraelského lidu, protože naše odpovědnost přesahuje hranice našeho národa a týká se celého světa.

 Tragické události 7. října zažehly velký celosvětový plamen nenávisti k Židům, který doutnal pod povrchem.  Je to proto, že neseme odpovědnost za to, abychom si uvědomili, co z nás udělalo lid Izraele: lidé bez jakýchkoliv biologických vazeb, kteří se spojili pod jednotící myšlenkou – s Abrahamovým vedením a metodou – která nás vedla ke sjednocení („miluj bližního svého jako sebe samého“) nad našimi rozpory („láska pokryje všechny prohřešky“), a tím nechali sjednocující vědomí, kterého jsme dosáhli, šířit se dál (aby bylo „světlem pro národy“).

 Lid Izraele, židovský lid, ať se nachází kdekoli, se potřebuje sjednotit.  To povede k šíření harmonie a míru po celém světě.  Je to řešení všech konfliktů.  Pokud k válkám přistupujeme především jako k vnitřním bitvám proti naší lidské egoistické povaze, která nás nutí vlastní názory povyšovat nad ostatní, a pokud se budeme vzájemně povzbuzovat ke sjednocení nad rozdělujícími motivy, pak jsme na cestě k lepšímu jednotnému stavu, který po nás svět podvědomě vyžaduje a který stojí za pocitem viny a nenávisti lidí vůči nám.

 I když by se mohlo zdát, že celosvětová vlna nemá žádný důvod k šíření lží a hořkých obvinění vůči nám, já to tak nevidím.  Jejich chování řídí intenzivní emoce nenávisti, kterou vůči nám pociťují a která je mimo jejich kontrolu.  Opravdu cítí, že za to můžeme my, a hledají všechny způsoby, jak tuto vinu zdůraznit.  Je to proto, že neseme odpovědnost za rovnováhu mezi mírem a válkou, láskou a nenávistí a jednotou a rozdělením ve světě, a pokud se neprobudíme k potřebě sjednotit se, můžeme očekávat, že již tak zuřící plameny antisemitismu vzplanou ještě silněji.