„Kapající voda nevyhloubí kámen silou, ale vytrvalým kapáním“ – přísloví o nekončícím úsilí o jednotu.
Přes sociální sítě si mi postěžoval Amir, který napsal následující:
„Čím více se snažím s druhými vytvářet jednotu a dobré vztahy, tím je to horší. A přesto stále pokračuji a pokračuji. Proč stále odmítám přijmout, že se mi to vůbec nedaří?“
Rád bych Amirovi položil otázku: Co myslíš, že bys měl dělat? Myslíš, že bys to měl vzdát a jen říct, že už to stačilo?
Nemůžeš to vzdát, přestože je každý den v našem světě vidět stále větší rozvoj zla – vše je způsobeno lidským egem, které si chce užívat na úkor druhých, a čím více je ego uspokojováno bez záměru milovat, obdarovávat a v dobrém se spojovat, tím více lidé trpí.
Možná namítneš, že pokud nám ego stále více vládne, nebudeme mu v tom bránit a měli bychom nechat tuto generaci na pokoji, a zejména s ohledem na to, že situace je tím horší, čím více usiluješ o jednotu. To však není důvod se vzdát a utéct.
Nehodnotím, zda se svět napravuje, nebo více upadá. Prostě vím, že musím pokračovat v šíření znalostí o přírodních zákonech a potřebě pozitivního lidského spojení, které dosáhneme poznáním těchto zákonů. Nevidím žádný důvod k tomu, abych se cítil zklamán a utekl od této práce. Prostě musím pokračovat.
Amir si stěžuje, že uši a srdce lidí jsou před poselstvím o jednotě uzavřené, takže jakákoli snaha o šíření takového poselství se rozpouští jako voda v písku. Všechno má ale přirozený vývoj, svůj začátek a konec, a já tedy věřím, že období rostoucího utrpení, v němž se lidstvo právě nachází, skončí.
Jedno přísloví říká, že kapající voda nevyhloubí kámen silou, ale vytrvalým kapáním. A tak to také je. Musím pokračovat, a to navzdory vlastnímu rozumu, který si stěžuje a tvrdí, že takové úsilí nemá smysl.
