Mění se lidé k horšímu?

Tuto otázku mi položil student poté, co ho zaujal příběh sedmileté dívky, která ve svém okolí dávala na čelní skla automobilů lístky na parkování, na které napsala „Zaparkoval jsi moc hezky!“ s kresbou ve tvaru srdce.

Můj student se zeptal: Proč jen děti přicházejí s takovými roztomilými nápady? 
Děti jsou skutečně v mnoha směrech dokonalejší než dospělí. Během života se však dostáváme stále více pod vládu svého ega, a tak se nestává, že by dospělí zůstávali hraví a vymýšleli by si pro druhé takové hezké činy. 

Zatím tato dívka projevuje své dobré sklony, ale můžeme očekávat, že s dospíváním v ní porostou i zlé sklony – egoistické touhy prospět sobě na úkor druhých. Pak je možné předpokládat, že začne rozdávat i něco jiného, něco, co bude některé lidi zvýhodňovat oproti jiným. Můžeme očekávat, že se začlení do rozdělující atmosféry, která prostupuje naší společností a v níž určité skupiny stojí proti sobě a soupeří spolu, což vede k velkému utrpení mnoha nevinných.

Jediná záchrana z této šlamastyky, v níž se dnes nacházíme, spočívá v tom, že povýšíme důležitost spojení nad rozdělením. Jinak lidstvo zničí samo sebe. Jsme odhodláni vybudovat svůj úspěch na úkor jiných, ale ne na úkor svého ega, které sídlí v nás – a právě toto ego nás pohřbí.

Musíme si tedy uvědomit, že je v životě něco mnohem důležitějšího něž prosazovat svoji pravdu, a že „láska přikryje všechny hříchy“. Pokud se zaměříme na pozitivní vztah k druhým, pak uvidíme, o kolik lepší, harmoničtější, klidnější a radostnější bude náš život.