Má introspekce nějaký přínos?

Introspekci s cílem zlepšit vzájemné vztahy mezi lidmi a spojení integrálním způsobem je skutečně velkým přínosem.

Pokud např. přemýšlím způsobem: „Poznám, kdy mi bude záležet na všech lidech na světě tak, jako mi záleží na naší blízké rodině?“, pak nás introspekce přibližuje k rovnováze s integrálními zákony přírody.

Neznamená to, že o lidech budeme uvažovat způsobem, že všichni potřebují stejné množství peněz a majetku, že by každý člověk měl mít a potřeboval třeba tisíc dolarů a tím by to bylo vyřešeno. Ne, musíme zohlednit požadavky, potřeby a stavy každého člověka.

Musíme se starat o celý svět podobně, jako když dobře fungující rodina diskutuje o tom, jak rozdělit své zdroje mezi jednotlivé členy podle jejich požadavků, potřeb a stavů. Kdybychom takto pečovali o lidstvo, pak by nebyl prostor pro nejrůznější krize a katastrofy, které se nám ze strany přírody dostávají jenom proto, aby nás o kousek blíž posunula ke globálně-integračnímu propojení.

Může to znít jako sociálně-ekonomický přístup, který je mimo možnosti běžného člověka. Totiž jak by mohl jediný člověk ovlivnit způsob, kolik každý z nás dostává prostředků na potřeby pro svůj život? Je to však mnohem víc než to: je to integrální forma introspekce, která musí neustále probíhat v rámci obecného systému, v němž žijeme.

Všichni jsme součástí lidstva a lidstvo musí neustále provádět introspekci o sobě samém, stejně jako to děláme ve svých rodinách. Pokud každý rozšíří svou péči, pozornost a starost o potřeby členů své rodiny na úroveň lidstva jako celku, začneme nacházet mnohem hlubší spojení: „jako jeden člověk s jedním srdcem“, tj. jako společný integrální systém. Navíc díky této neustálé introspekci, která zvyšuje naši péči o lidstvo, zapojíme do našich vztahů pozitivní sílu, která sídlí v přírodě – sílu, která má moc dovést naše životy do stavu naprosté harmonie, rovnováhy a míru.

Naše srdce, respektive naše touhy, jsou v současnosti velmi omezené. Rodíme se se sobeckými touhami a vyrůstáme v domnění, že náš egoistický způsob užívání si pro svůj osobní prospěch na úkor druhých je to jediné, co v životě můžeme mít.

Existuje však způsob, jak rozšířit naše srdce, tj. naše touhy tak, abychom do nich začlenili touhy všech.
Zatím cítíme jen své vlastní potřeby a potřeby své rodiny a nedokážeme se vztahovat k potřebám druhých tak, jak se vztahujeme ke svým potřebám. Pokud však vytvoříme podpůrné systémy, které umožní introspekci, jejímž cílem bude zvýšit celkovou péči o každého člena lidské společnosti, pak tím vytvoříme harmonické propojení a přiblížíme se formě propojení, která je v rovnováze s integrálními zákony přírody.

Přírodu pak budeme vnímat jako přátelskou a vřelou, protože tímto vstoupíme do určité úrovně souladu s přírodou jako s jediným propojeným, vzájemně závislým a integrálním systémem.