Cílem našeho života by měla být snaha objevit a pochopit jeho podstatu a přijmout, že podstatu života nám má odhalit samo žití: jaká je jeho podstata a k jakému cíli nás vede nebo tlačí.
Náš život, jak ho vnímáme v přítomnosti, od okamžiku našeho narození až do naší smrti, je pouze časem, který za život nemůžeme skutečně považovat. Proč? Je to proto, že v běžném neuvědomělém stavu se řídíme pouze různými instinktivními, pudovými pokyny přírody s minimem skutečné svobodné vůle. Snažíme se jen přežít, chceme méně trpět a hledáme pohodlí a potěšení.
Abychom pocítili skutečnou podstatu života, musíme se žití na základě pouhých instinktů zbavit, přestat žít jako zvířata. S tím ale přichází otázka, čím naplnit život, kde nalézt štěstí? Odpovědí je pochopit vesmír a pochopit jeho podstatu.
Štěstí lze tedy nalézt i uprostřed všeho utrpení a bolesti, které jsou stálou součástí našich životů. Pokud pochopíme podstatu života, ve které je zahrnut smysl veškerého prožívaného utrpení, a nalezneme mír v každém pohybu na neživé, rostlinné, zvířecí a lidské přirozenosti, dovede nás to nakonec k odhalení tajemství života.
Veškeré utrpení a hrůzy v životě poté můžeme spojit s podstatou tohoto odhalení. Nakonec zjistíme, že smyslem toho všeho je jen naše probuzení, abychom se začali ptát, a nakonec jsme byli i donuceni hledat podstatu života. A i když se bolest a utrpení týká nás samotných, tím spíše musíme pochopit, že všechny tyto stavy nás vedou k dosažení dalšího vnitřního smyslu.
Je to cesta, která nás vede ke skutečnému štěstí. Skrze toto štěstí, dosaženého pochopením podstaty života a smyslu utrpení, veškerá bolest zmizí. To znamená, že pokud přesně víme, k čemu utrpení slouží a proč na nás působí, pak žádné utrpení neexistuje a vše dává absolutní smysl.
Cesta objevování podstaty života je ale i plná zvratů. Ztrácíme a nacházíme smysl života, ztrácíme a nacházíme ho v průběhu naší cesty znovu a znovu, až k jeho konečnému a úplnému odhalení. Bez ohledu na to, co v každé chvíli pociťujeme, jsme stále silnější a blíže k našemu cíli.
Nakonec roste naše rozlišování, chápání a cítění života až do bodu, kdy dosáhneme úplného pochopení přírodních zákonů – jak a proč nás příroda a její neživé, rostlinné a živočišné úrovně ovládají tak, jak ovládají. Učíme se chápat přírodu jako jedinou, nejvyšší podstatu lásky a dávání, která působí tak, aby nás pozvedla na nejvyšší úroveň štěstí, celistvosti a spojení navzájem mezi sebou i se sebou samým, v plném ztotožnění a souladu s jejími zákony.
