Jaká byla situace v Izraeli před válkou ve srovnání se současným válečným stavem?

Před válkou byla rozpolcenost izraelského lidu prohlubována protesty, politickými konflikty a zmatky v ulicích.

Musíme začít společně bojovat proti naší nejednotě. Podstata problému není v rozdílné stranické příslušnosti, v různých názorech na demonstrace, ale v tom, že se chceme vzájemně zničit. A tak ztrácíme sílu všichni. Je naprosto normální nesouhlasit a hádat se, ale musíme respektovat ostatní a uznat jejich právo mít vlastní názor.

V současné době, během války, se zdá, že nepřátelství mezi lidmi v Izraeli z velké části zmizelo a lidé stojí při sobě, aby si poskytli vzájemnou podporu. Smíšené pocity vyvolané válkou nás do značné míry donutily zapomenout na vzájemnou nenávist. To však neznamená, že jsme se od předválečné situace zcela distancovali a že se k ní během několika dnů nemůžeme vrátit.

Společný smutek nás zatím spojuje, ale nenávist nikam nezmizela. Vidíme mnoho srdceryvných příkladů vzájemné pomoci a sebeobětování, ale to jsou jen důsledky úderu, který jsme dostali. Jakmile vnější hrozba opadne, vnitřní nevraživost znovu vzplane.

Abychom dosáhli skutečné jednoty, musíme být ochotni odložit své vlastní zájmy a názory ve prospěch vzájemného sjednocení.  To se nám zatím nepodařilo. Místo toho jsme ve stavu, který kabalista Yehuda Ashlag (Baal HaSulam) popisuje jako „bratry v neštěstí“.

Vidíme mnoho příkladů obětavosti, vzájemné podpory a společného úsilí při obraně země. Neměli bychom však klamat sami sebe a myslet si, že jsme dosáhli jakési zvláštní formy jednoty – všechno probíhá jen proto, že jsme pod tlakem společné tragédie. Tuto formu jednoty nelze povýšit na úroveň, ve které by se naše jednota rozvíjela správným, příznivým a reálným způsobem.

Abychom dosáhli skutečné jednoty, musíme začít od nuly, bez vnějších vlivů, které nás nutí ke sjednocení. Musíme se sami rozhodnout, že chceme jednotu, zasvětit život úsilí pro harmonické, pokojné a šťastné soužití ve vzájemném propojeni, sbližování a lásce. To nedosáhneme vnějším nátlakem, ale vnitřní změnou myšlení.