Jak ukončit bláznivý pochod lidské civilizace

Události posledních měsíců a vlastně i několika posledních let nám dávají velmi důležitou lekci: chceme-li přežít, musíme se od přírody naučit, jak na to.

Pokud se budeme řídit vlastními představami, budeme pokračovat v bláznivém pochodu, dokud nezničíme lidskou civilizaci a naši planetu. Když pozorujeme děje v přírodě, zjistíme, že existuje jeden zákon, který splétá všechny její části do dokonalé tapiserie: rovnováha a spolupráce. Tento zákon je přesně to, co my lidé v naší společnosti nedodržujeme. Místo rovnováhy se snažíme vyniknout na úkor ostatních a spolupráci zaměňujeme za vykořisťování. Pokračovat v tom je cesta k zániku.

Čím dříve pochopíme, že všechny naše problémy pramení ze zloby a krutosti vůči sobě navzájem, tím dříve otevřeme oči a uvědomíme si, že existuje i jiná možnost. Čím dříve si zvolíme možnost rovnováhy a spolupráce, tím dříve naše problémy skončí a nastane mír.
Neříkám, že se musíme milovat nebo dokonce o sebe navzájem pečovat hned. Musíme však znát přírodní zákony a vědět, co se stane, když je porušíme, protože v současné době jednáme v rozporu se zákonem rovnováhy a spolupráce, tak také musíme znát následky, chcete-li trest, za jeho porušení.

Některé důsledky své nevědomosti a marnivosti již pociťujeme. Nedostatek potravin je více zřetelný na celém světě a hlad se stal skutečným nebezpečím i tam, kde ho lidé po staletí neznali. Nedostatek plynu také brzdí výrobu a způsobuje energetickou nejistotu v západních zemích OECD a celková atmosféra naznačuje, že přicházejí těžké dny.

Ve skutečnosti je to teprve začátek. Podle znalců nás čekají roky nedostatku a nouze.
Avšak není žádný skutečný důvod pro nouzi a nedostatek. Přírodní katastrofy nejsou důvodem nedostatku potravin, plynu a ropy. Jsme to my, lidé, kdo toto způsobuje kvůli jedinému cíli, abychom se navzájem drtili. Naše kroky nevede nic jiného než nenávist a nenávist ničí vše, včetně toho, kdo nenávidí.

Protože vše, co děláme, pramení z motivace porazit a překonat druhé, nic z toho, co děláme, není úspěšné. Když jedna snaha selže, přejdeme k jiné, ale i ta nutně ztroskotá z úplně stejného důvodu: z našich nekalých úmyslů vůči druhým.

Jak tedy můžeme změnit svou povahu? Co nás může přimět pečovat o druhé? Abychom to dokázali, musíme si nejprve přiznat pravdu o své vlastní přirozenosti, a pak v sobě můžeme začít pěstovat novou. To, co všechny ostatní stvoření dělají instinktivně – tj. řídí se zákonem rovnováhy a spolupráce - můžeme dosáhnout pouze tehdy, pokud se pro to vědomě rozhodneme. Způsob, jak toho dosáhnout, spočívá v tom, že si uvědomíme, že jsme od přírody stvořeni v protikladu k tomuto zákonu, a pak pečlivě prozkoumáme každý aspekt svého života a upravíme jej tak, aby fungoval v souladu s tímto zákonem.

Může se zdát nespravedlivé, že jen lidé se musí tento zákon učit za těchto tvrdých podmínek, ale na konci tohoto procesu je velká odměna. Protože lidé jsou jediní z tvorů, kteří musí projít tímto procesem vědomého učení, jsme také jediní, kdo sklidí odměnu.

Když poznáme lidskou přirozenost a přirozenost zbytku reality, začneme porovnávat. V důsledku toho se postupně naučíme vážit si zákona rovnováhy a spolupráce. Porozumíme tomu mnohem hlouběji než jakákoli bytost, protože máme s čím srovnávat, máme negativní obraz zákona a jeho hmatatelné důsledky. Když začneme jednat podle zákona rovnováhy a spolupráce, je to proto, že jsme se tak vědomě rozhodli poté, co jsme poznali svou vlastní přirozenost a rozhodli se jí vyhnout a přijmout novou, více integrující a spolupracující přirozenost.

Naučit se starat o druhé pro nás tedy není instinktivní proces, ale hluboký proces prohlubování vědomí a volby péče a spojení namísto odcizení a vykořisťování na každém kroku. To je skutečná výhoda člověka nad zvířetem - dar vědomí. Získáváme ho však až poté, co si zvolíme rovnováhu místo nadřazenosti a spolupráci místo vykořisťování.

Bolestivý proces, kterým lidstvo prochází, nás nakonec k této volbě donutí. Uvědoměním však můžeme tento proces zkrátit a výrazně usnadnit a urychlit. Čím dříve pochopíme, že všechny naše problémy pramení z naší zloby a krutosti vůči sobě navzájem, tím dříve otevřeme oči a uvědomíme si, že existuje i jiná možnost a čím dříve si pak zvolíme možnost rovnováhy a spolupráce, tím dříve naše potíže skončí a nastane mír.