Dnes se mluví o tom, že riziko použití jaderných zbraní celosvětově je v současnosti na vrcholu od studené války.
Národy vyzbrojené jadernými zbraněmi neúnavně zvyšují a modernizují své zbraně a neprojevují žádný sklon k vyjednávání, mírovým rozhovorům nebo snižování svého jaderného arzenálu. V 70. a 80. letech jsme o tomto tématu slýchali mnohem více, ale od té doby se na nějakou dobu vytratilo. Koncern je ale zpět a počet jaderných hlavic ve světě poprvé od studené války stoupá.
Jedním z klíčových rozdílů v dnešní diskusi o jaderných zbraních je to, že se nemluví o dosažení nějakých dohod, jak tomu bylo v minulosti. Neutuchající růst egoismu – touhy užívat si na úkor druhých – učinil z vyjednávání zbytečnou snahu, protože uzavření dohody s jednou zemí stále nezahrnuje asi 20 dalších, které se nebudou obtěžovat vyjednáváním.
Je to skutečně krutá realita a není cesty ven. Všichni prostě sedí na svém jaderném arzenálu ve stavu vzájemné nedůvěry. Světové mocnosti pokračují v hromadění zbraní a do hry vstupují i ??země, které dříve žádné neměly.
Existuje cesta ven z tohoto závodu v jaderném zbrojení? Bezútěšný scénář je, že vyhodíme do povětří celou planetu. Ta nadějnější je, že začneme uplatňovat učení obohacující spojení do našich životů a převrátíme svou egoistickou povahu sebe prospěchu na úkor druhých k jejímu opaku, touze využít sami sebe ve prospěch druhých, a tím se buď zničí zbraně vyrobené za účelem ubližování a zabíjení, nebo je během toho znovu použije pro mírové účely.
Zdá se nerealistické myslet si, že se všichni pozitivně spojí, a že toto je řešení rostoucí jaderné úzkosti, protože je to skutečně nerealistické.
Kdy se to stane skutečným? Jediné, co můžeme udělat, je pokračovat v práci na sobě, abychom se stali více pečujícími, podporujícími a milujícími, a také pokračovat v šíření informací o tom, jak se povznést nad svůj egoismus do vztahů vzájemné ohleduplnosti.
Věřím, že stále více lidí bude vyvíjet větší úsilí k prosazení jednotného lidského vědomí, až nakonec všechno zapadne na své místo.
