Éra nešťastných lidí

Nedávný článek globální analytické a poradenské společnosti Gallup odhalil, že pocit absence štěstí celosvětově roste. Podle článku je situace „znepokojivá, protože pociťování neštěstí je nyní na historickém maximu. 

Lidé prožívají více hněvu, smutku, bolesti, obav a stresu než kdykoli předtím.“ Článek sice uznává, že pandemie přispěla k nárůstu neštěstí, ale zároveň uvádí, že „ve skutečnosti pocit neštěstí neustále roste již deset let“. Studie ukazují, že štěstí závisí na sociálních vazbách. Podle statistik se lidé se silnějšími a početnějšími sociálními vazbami cítí šťastnější, zatímco introverti častěji uvádějí, že se cítí nešťastní.

Spojitost mezi štěstím a sociálními vazbami tvoří základní složku celého stvoření. V každé části reality závisí její odolnost, síla, vitalita a další vývoj na jejím propojení s okolím. Každá změna, ke které kdekoli v realitě dojde, je výsledkem interakce s okolím. I zdánlivě negativní interakce, jako je útěk před predátory, urychluje evoluci.

To, co platí pro celou přírodu, platí i pro naše tělo. Naše tělo se dokáže samo udržovat, vyživovat, chránit před patogeny a škodlivinami a udržovat se zdravé a silné jen díky nesčetným interakcím mezi buňkami a orgány. Rozmanitost těchto spojení a jejich vzájemná podpora dodávají tělu sílu, odolnost a vitalitu.

Jediným místem v přírodě, kde jsou tato spojení přerušena a vadná, je lidská společnost. Všechny ostatní přírodní systémy fungují harmonicky a jejich části se vzájemně doplňují a podporují. V našem případě však neexistuje vzájemná podpora ani komplementarita. Naše vazby jsou vykořisťovatelské a zneužívající a naším cílem není zlepšit vlastní život, ale zhoršit život druhých.

Proto všechny negativní jevy, které zmiňuje Gallupův průzkum - hněv, smutek, bolest, obavy a stres - pramení z poškozených a zpřetrhaných vazeb mezi námi. Období neštěstí, která začalo, jsme si způsobili sami. Pokud změníme své vzájemné vztahy, vykročíme do éry, v níž se vše, co v současnosti vnímáme jako negativní, změní na svůj pozitivní opak.

Negativní vztahy, které v současnosti ve společnosti převládají, se stanou podkladem pro společnost, která bude trvat na blízkosti a vzájemném zájmu, protože už poznala cenu lhostejnosti a odcizení. Věk nepřízně osudu se může stát „spouštěčem“ věku skutečného osvícení, poznání přírody a učení se z ní, jak napravit lidskou přirozenost a vytvořit dobrý život pro celé lidstvo. Pokud se naopak rozhodneme pro nečinnost, může se všeobecné neštěstí dále stupňovat a přerůst do období nebývalé bídy.