Egoistická konkurence nás přivedla k propasti, pokud rychle nezměníme směr, spadneme dolů.

V přírodě se konkurence rozvíjí a zdokonaluje. Evoluce je založena na konkurenci, bez ní by nenastaly žádné změny. 

V lidské společnosti však konkurence nabývá velmi negativních rysů, stává se destruktivní a způsobuje spíše degradaci než evoluci. Proč tomu tak je? Protože sama lidská přirozenost se musí změnit, aby se mohla pozitivně vyvíjet.

V přírodě je soutěž mezi druhy řízena instinkty, neexistuje svobodná volba ani nezávislé rozhodování. Takto evoluce vytváří stále dokonalejší formy života.

Lidé však mají ego. Ego není statické, neustále roste a způsobuje, že se cítíme stále více odcizeni a nenáviděni ostatními. Pojem individualismus se vztahuje specificky na lidi a čím více narůstá, tím méně se cítíme být součástí celku. Dnes je na historicky nejvyšší úrovni a dále stoupá. V důsledku toho se stává náš postoj ke druhým vykořisťovatelský. Chceme každého využít pro vlastní potěšení, toužíme použít pro sebe schopnosti a přednosti druhých.

Tento přístup činí soutěž mezi námi destruktivní a zničující. Nerozvíjí nás, ale tlačí nás do stále horších krizí, které se dnes stávají existenčními hrozbami na globální úrovni.

Z běžného pohledu to není tak zřejmé. Máme vyspělou vědu, dokážeme vyprodukovat mnohem více potravin, než svět potřebuje, dokážeme se postarat o to, aby každé dítě na planetě dostalo dobré vzdělání, zdravotní péči, výživu a přístřeší.

Ve skutečnosti je však stále více dětí hladových, nemocných a strádajících. Není to kvůli naší neschopnosti, ale kvůli naší nelidskosti. Znečišťujeme vzduch a vodu, přestože můžeme mít veškerou potřebnou energii z čistých zdrojů. Znečišťujeme půdu, přestože se tomu můžeme vyhnout, a to vše neděláme z nedbalosti, ale z bezohlednosti.

Volný trh, jak o něm hlásali předchůdci kapitalismu, měl přinést výhody konkurence a vytvořit lepší život pro nás všechny. Po určitou dobu tomu tak bylo, ale nyní způsobuje jen stále větší škody, protože kapitalismus byl otráven přílišným sobectvím.

Pointa je v tom, že egoistická konkurence nás přivedla k propasti. Pokud rychle nezměníme směr, spadneme dolů.

Příroda je propojeným systémem, kde vývoj jedné části zlepšuje a ovlivňuje ostatní části.  A je nejvyšší čas, abychom si uvědomili, že i my jsme všichni takto propojeni. Je naším úkolem, aby byla tato spojení pozitivní a konstruktivní.

Abychom v lidstvu podpořili konstruktivní soutěžení, neměli bychom se předhánět v tom, kdo dosáhne vrcholu a přitom všem ostatním šlápne na hlavu, ale měli bychom soutěžit v tom, kdo lidstvu více přispěje. Lidé by neměli být respektováni za to, že dosahují sobeckých cílů, často na úkor druhých, ale za to, že přispívají ke společnému dobru a zlepšují životy lidí, a především za to, že sbližují lidi a zvyšují pocit solidarity a vzájemné odpovědnosti ve společnosti.

Tímto způsobem se náš jedinečný přínos společnosti stává pozitivním faktorem a ne škodlivým prvkem. Využitím naší jedinečnosti ke společnému dobru zůstaneme a staneme se ještě většími individualisty, kteří ale používají svoji osobitost konstruktivně bez poškozování ostatních.  Výsledkem bude, že lidé budou vzájemně podporovat svůj individualismus, protože ten bude posouvat celou společnost kupředu a stále zachovávat jedinečnost každého člověka.

Pocit vzájemného prospěchu podpoří důvěrný vztah namísto odcizení, zmizí osamělost a zášť mezi lidmi. Místo jedovaté závisti se budou lidé vzájemně podporovat v rozvoji a naplňování svého potenciálu. V takové společnosti se začnou cítit jako doma, jako součást kolektivu. Mohou využívat jeho výhod, ale zároveň si udrží a budou rozvíjet svoji jedinečnost.