Co se můžeme naučit od slonů?

Sloni jsou velice soucitná a citlivá zvířata. Jsou to jediná zvířata, která pořádají pohřební obřad. Stádo často vykope díru, přikryje mrtvého slona a zůstane poblíž hrobu několik dnů.

Také pokud stádo narazí na mrtvého slona, který není z jejich stáda, budou se k němu chovat, jako by byl jejich. A navíc, jestli je některý slon ze stáda nemocný, starají se o něho, nosí mu jídlo a pomáhají mu vstát.

Když vidíme takové příklady citlivosti a soucitu, můžeme si jako lidské bytosti položit otázku: Co my máme, co zvířata nemají a je zde něco, co se můžeme od nich naučit?

Lidé mají oproti zvířatům ještě další touhu a problém je v tom, že tuto svou nezměrnou touhu využíváme v náš neprospěch. Jasný příklad tohoto problému můžeme vidět, když se podíváme na nekonečné války a bezohlednou konkurenci, ve kterých jsme se v průběhu historie ocitli a na způsob, jakým dnes naléváme peníze do hromadění stále většího množství zbraní, místo toho, abychom je investovali do odvětví, které by nám mohly prospět. Neustále se zabýváme myšlenkami o tom, jak využít, převálcovat a konkurovat ostatním.

Zvířata také ukazují mnoho příkladů přemožení a zabíjení ostatních zvířat, ale dělají to z nutnosti přežití, ne proto, že by se tím bavili, že by se cítili větší, silnější, rychlejší a lepší než ostatní zvířata, tak jako to děláme my lidé.

Proč se k ostatním lidem chováme tak negativním způsobem? Je to proto, abychom udrželi naše ego, tedy abychom uspokojili naše touhy po penězích, respektu a moci. My se nesnažíme přemoci ostatní pouze z nutnosti přežít.

Proto, když vezmeme v úvahu fakt, že máme větší egoistické touhy, které používáme na úkor druhých, nemůžeme říci, že jsme na nějakém vyšším stupni než zvířata.

Pokud si přejeme maximálně realizovat naši lidskou touhu a skutečně se projevit jako vznešenější bytosti, pak se musíme povznést nad naše egoistické touhy, – touhy po vlastním prospěchu na úkor druhých,– a dosáhnout stavu společné lásky k sobě navzájem, stavu ,,miluj bližního svého jako sebe samého”. Jinými slovy, místo upřednostňování vlastního prospěchu před prospěchem druhých, musíme upřednostnit prospěch druhých před vlastním prospěchem.

V důsledku toho bychom dosáhli dokonalého a věčného stavu – stavu, pro nějž jsme byli stvořeni.

Vše v přírodě na nehybné, vegetativní a živočišné úrovni – mimo člověka – je v harmonii a pouze my lidé tuto rovnováhu narušujeme svým samoúčelným využíváním naší lidské touhy.

Měli bychom se tedy zamyslet nad tím, jak se můžeme posunout z upřednostňování vlastního prospěchu na úkor druhých k upřednostňování prospěchu druhých a k využívání sebe ku prospěchu druhým. Obrácením našeho záměru a postoje k druhým z egoistického na altruistický, bychom objevili neméně dokonalý svět pro každého.