Co se musí stát nebo změnit, abychom se pozvedli k lidskosti?

Lidská přirozenost je touha užívat si pro vlastní prospěch. V celé přírodě máme jen my, lidé, touhu využívat a ničit přírodu, abychom si dodali pocit moci a respektu.

Je to náš výchozí bod a my se nacházíme v procesu vývoje, který povede ke stavu, v němž se naše přirozenost obrátí směrem prospěšným pro druhé a přírodu.

Příroda obecně je opakem lidské přirozenosti. Funguje podle zákonů altruismu, vzájemného propojení a vzájemné závislosti. V souladu s tím příroda rozvíjí své nehybné, vegetativní a živé části takovým způsobem, aby se vzájemně nezneužívaly.

V celé přírodě máme jen my, lidé, touhu využívat a ničit přírodu, abychom si dodali pocit moci a respektu. Proto nám byla navíc dána tato egoistická touha, abychom se stali lepšími prostřednictvím našeho vzájemného spojení – abychom se naučili, jak zrealizovat kladné a pro všechny prospěšné vztahy, namísto tendence chtít využívat jeden druhého a přírodu jen kvůli nafouknutí našeho ega….

S touto změnou našeho záměru – od vlastního zisku k prospěchu druhých a přírodě, objevujeme zcela nový svět s novou přirozeností, který je věčný a dokonalý. Žijeme pak bez tlaků a bolestí. Náš pocit krátkého, pomíjivého a obecně ubohého života vystřídá pocit nepřetržité existence bez utrpení.

Utrpení pramení z naší egoistické touhy využívat druhé a přírodu pro vlastní zisk. A proto, když se pozvedneme z našeho egoistického sklonu k altruistickému, k touze prospět druhým a přírodě, zjistíme, že žijeme v nebeské rovině existence.

Nebe je stav, kdy mezi lidmi vzniká společná síla lásky, která vytváří pouta lásky – ,,Miluj bližního svého, jako sebe sama.”

Příroda nás dříve či později dovede do tohoto nebeského stavu a nám nezbývá nic jiného, než změnit naše vzájemné postoje, od egoistických po altruistické, a tím žít v harmonických a rovnovážných vztazích.