Na lidské dějiny se můžeme dívat dvěma způsoby: buď jako na cestu pozemského vývoje, nebo jako na vývoj řízený našimi rostoucími touhami. Tento proces pozorujeme na jakémsi trojrozměrném kruhovém plátně známém jako „tento svět".
Odehrává se v nás a kolem nás jako živý film, jehož se aktivně účastníme.
Ve 21. století nastává zcela nová etapa, kdy v člověku vzniká nová touha: překonat hranice přírody a usilovat o vyšší úroveň existence, ve které budeme žít v souladu s přírodními zákony.
Tato touha je v nás ale skryta.
Celý náš svět se nám zrcadlí z pohledu našich přání. A i když ho pozorujeme pouze z vnějšího pohledu, nikoliv ze svého nitra, rozdíl mezi vnějším a vnitřním splývá, protože vše je prodloužením nás samých.
My však instinktivně rozdělujeme vesmír na to, co jsem já a na to, co je kolem mě (co nejsem já). A my musíme odhalit tento klam našeho vnímání, které je důsledkem egoismu, naší vnitřní touhy, naplnit sebe na úkor druhých a přírody. Toto vnímání dodnes formovalo náš názor na svět. Když se ale povzneseme nad své ego, uvědomíme si, že sdílíme společné „já" se všemi a vše prožíváme uvnitř sebe, nikoliv vně.
Naše egoistické touhy se vyvíjely od velkého třesku přes neživou, rostlinnou a živou úroveň přírody.
Lidská úroveň přírody se začala rozvíjet kolem roku 50 000 př. n. l. a od té doby až do roku 5 000 př. n. l. vznikala primitivní komunitní společnost, která se vyznačovala rovností a společným vlastnictvím.
Zpočátku touhy fungovaly na neživotné úrovni, ale od 5. století n. l. začala vznikat touha po bohatství. V následujícím období nastal rychlý rozvoj lidstva, který se vyznačoval zaváděním průkopnických technologií.
Od 5. století př. n. l. až do konce středověku v 15. století n. l. se vyvíjela neutuchající honba za mocí. Renesance, významné objevy, vynález knihtisku a další milníky současně zahájily éru vědeckého pokroku a osvícenství, která trvala až do konce 20. století.
Cíl této nové touhy nejsme samozřejmě schopni definovat tak jasně, jak byl formulován v záměru. Při přechodu na vyšší stupeň vývoje se ocitáme v naprosté neznalosti požadavků našeho současného evolučního procesu.
Ve 21. století nastává nová etapa, kdy v člověku vzniká zcela nová touha: překonat hranice přírody a usilovat o vyšší úroveň existence, ve které budeme žít v souladu s přírodními zákony. Cíl této nové touhy nejsme samozřejmě schopni definovat tak jasně, jak byl formulován v záměru. Při přechodu na vyšší stupeň vývoje se totiž ocitáme v naprosté neznalosti požadavků našeho současného evolučního procesu.
