Co definuje naši současnou dobu?

Nacházíme se v novém přechodném období. V průběhu generací se lidské ego – touha po potěšení na úkor druhých a přírody – vyvinulo do bodu, ve kterém už nedokážeme uspokojit sami sebe.

Dostáváme se do stavu bezmoci, protože svoji touhu po potěšení už nadále nedokážeme naplnit dosavadními egoistickými způsoby.

Na všech úrovních se potýkáme s mnohem větším počtem problémů a krizí, než kdykoli dříve. Roste počet depresí, pocitů osamělosti, úzkostí, stresů, duševních nemocí, zneužívání drog, rozvodů a sebevražd.

Naše egoistické stereotypy z minulosti se střetávají s novým, globálně propojeným a vzájemně závislým světem a my zjišťujeme, že vše, co jsme dělali po tisíce let, nás dnes přestává uspokojovat. Byl dosažen vrchol nasycení, a my nevíme, jak od tohoto bodu dále pokračovat.

Samozřejmě se stále najdou lidé, kteří tvrdí, že dnešní problémy vyřešíme penězi, mocí nebo rozvojem nových vědeckých poznatků a technologií. V konečném důsledku však zjistíme, že tato navrhovaná řešení nám nepomohou, protože neřeší podstatu problému: že se musíme změnit my sami. Jinými slovy, musíme změnit sobecké vztahy mezi námi – od člověka k člověku, od skupiny ke skupině a od národa k národu – a povýšit je na vztahy, které probíhají v harmonii, v lásce a míru.

Navzdory tomu, že srážka lidského ega s globálně propojeným a vzájemně závislým světem vytváří stále větší problémy, je na nás, abychom napravili místo spojení mezi námi.

Stále více se nám odhaluje, jak těsně jsme k sobě tlačeni a přesto se nechceme zbavit svého sobeckého postoje „Co z toho budu mít?". Proto vnímáme zvyšující se propojenost jako stále těžší břemeno.

Jako lidé se nacházíme na nejvyšším stupni vývoje, a proto naše civilizace zodpovídá za to, aby našla a zrealizovala nesobecký způsob spojení.  Bez harmonického propojení se nevyřeší žádný problém.
Lidstvo můžeme přirovnat k jedinému organismu, přičemž každý z nás je jeho buňkou. Pokud buňky prosazují své vlastní zájmy na úkor ostatních buněk, organismus zkolabuje. A tak nyní vidíme, že se lidstvo chová stejně – jako odpojené a neslučitelné části jednoho organismu. Otázka zní: Jak se správně spojíme? Jaká metoda nás může sladit do harmonie?

Abychom co nejlépe využili přechodné období, ve kterém se nacházíme, musí být naší prioritou vzdělání zaměřené na význam jednoty. Je čas, aby se lidstvo povzneslo na vyšší úroveň vědomí, abychom se všichni cítili jako jedna velká globální rodina. Takovému vnímání musíme otevřít svou mysl a srdce.

Pokud se nám podaří zlepšovat vztahy mezi námi, překonávat své ego, vnímat utrpení druhých a pokud budeme souhlasit, abychom se stali nástrojem k realizaci nápravy, pak zjistíme, jak do našich životů vstupuje božská kvalita lásky a laskavosti a vede nás k nejvyšší úrovni života.