Cesta Dalea Carnegieho za štěstím

Dale Carnegie byl americký psycholog, řečník a spisovatel. Svým inspirativním učením a nejprodávanějšími knihami výrazně ovlivnil nespočet životů. Carnegieho nejznámější kniha „Jak získávat přátele a působit na lidi“ je stálicí v oblasti literatury zabývající se seberozvojem. Po celém světě se jí prodaly miliony výtisků a je i nadále oblíbeným zdrojem pro zlepšení dovedností v mezilidské komunikaci. Carnegieho přednášky a semináře přilákaly velké davy lidí, kteří dychtili získat náhled na osobní růst a lepší komunikační dovednosti.

Významným se ukázalo, že přední americký zastánce neochvějného optimismu a nadšení, zažil ke konci svého života období deprese a osamělosti. Po diagnóze karcinomu lymfatického systému byl Dale Carnegie přemožen pocity smutku a izolace. Tyto pocity byly znásobeny absencí blízkých přátel v tomto náročném období. Navzdory tomu, že jeho učení zdůrazňovalo důležitost mezilidských vazeb a hodnotu pevných vztahů, ocitl se bez podpory, kterou během své kariéry prosazoval.

Ironii jeho osudu nelze přehlédnout. Zatímco Carnegie nabízel vedení a inspiraci milionům lidí, jeho knihy a přednášky mu neposkytovaly imunitu před bojem se samotou a neštěstím. To ukazuje na limity, jež taková učení, která jsou založena na psychologii, mohou dosáhnout. Carnegie měl sice pravdu, když zdůrazňoval význam smysluplných vztahů a silných sociálních sítí, ale k dosažení skutečného spojení a štěstí potřebujeme víc než jen psychologii.

Přece jenom se rodíme jako egoisté, toužící po potěšení pouze pro vlastní prospěch, a psychologie měří vše pouze v rámci naší egoistické přirozenosti. To je důvod, proč i přes použití těch nejlepších psychologických triků můžeme zůstat sami a osamělí, když ostatní nejvíce potřebujeme. Stejně tak se od ostatních můžeme snadno odvrátit, když už nemáme z jejich přítomnosti prospěch.

S postupujícím věkem naše egoistické síly postupně slábnou a rozpouštějí se. Když ztratíme všechny touhy, tělo zemře. Přesné okolnosti smrti Dalea Carnegieho zůstávají nejisté. 
V oficiálním prohlášení společnosti Dale Carnegie & Associates se uvádí, že zemřel na Hodgkinův lymfom, ale široce se spekuluje, že spáchal sebevraždu. Později novinář Irving Tressler napsal knihu „Jak přijít o přátele a odcizit se lidem“ jako nepovolenou parodii na klasickou Carnegieho knihu a sám spáchal sebevraždu. Stejně jako mnoho dalších opustili oba svět sami a zklamaní.

Všichni umíráme sami. Před smrtí se lidé cítí zcela rozervaní a odcizení od ostatních. Carnegieho odborné znalosti nestačily k tomu, aby mu pomohly. Rozvoj žádoucího spojení mezi lidmi vyžaduje čerpání pozitivní síly, která pramení v přírodě a přichází skrze pochopení moudrosti kabaly.

Lidé, kteří studují kabalu, se mohou spojit se stvořením, s dušemi (současnými, minulými i budoucími), nad časem a nad záležitostmi tohoto světa. Ani smrt fyzického těla toto spojení neruší. Takové spojení nepřeruší ani smrt fyzického těla. Kabala nám umožňuje rozvíjet duši a navázat velmi blízký a pozitivní vztah s ostatními lidmi, jako s částmi naší vlastní duše. Taková blízkost se uskutečňuje díky vzestupu po duchovním žebříku, čímž nás povznáší do stavu propojení a absolutního štěstí.

Pokud se v současném životě takového stavu nepodaří dosáhnout, tělo zemře a my opustíme tento svět tak, jak jsme do něj vstoupili – s ničím. Touha po radosti se znovu obléká do jiných hmotných těl a takové reinkarnace pokračují, dokud nedosáhneme našeho konečného cíle.

Kabalisté necítí žádnou smrt. Duše je věčná, a když s ní navážeme spojení, nejsme již omezeni prostorem a časem. Vnímáme pak život v tomto světě jako prostředek k nekonečně lepší realitě, která je nám v současné době skryta.  Můžeme ji cítit, jen když získáme pozitivní sílu odevzdávání a lásky, která pramení v přírodě. Pak vidíme, jak síla odevzdávání a lásky naplňuje vše a každý je v ní zahrnut. 

Poté můžeme vystoupit z osamělých klecí našich individuálních eg a překonat pocity samoty, 
navzdory našim snahám „získat si přátele a působit na lidi.“