Aktivisté poškozují neocenitelná umělecká díla! Proč?

Od začátku roku mezi klimatickými aktivisty narůstá trend poškozovat největší poklady dějin umění ve snaze zvýšit povědomí o změně klimatu. Letos se zatím stalo dvanáct incidentů, šest z nich se odehrálo minulý měsíc.

Mezi incidenty patří: házení bramborové kaše (na Monetův obraz „Kupky sena"), rajčatové polévky (na obraz „Patnáct Slunečnic" Vincenta van Gogha), falešné krve (na obraz „Klaun" od Henriho de Toulouse-Lautreca) a také aktivisté, kteří se přilepili na výstavě dinosaurů v Berlínském přírodopisném muzeu. Návštěvníci muzea většinou verbálně napadají aktivisty během jejich protestů a přemýšlí, jak se jejich činy vlastně spojují s vyšším dobrem.

Globální ekosystém je příliš velký a (hlavně) příliš složitý na to, aby jej bylo možné pochopit. Nevíme, co přesně bychom měli dělat, pokud vůbec něco, abychom zpomalili nebo dokonce zvrátili změnu klimatu.

Naprosto souhlasím s rozhořčením návštěvníků. Na nikoho tyto šaškárny neudělají dojem a nic nezmění, ani v prostředí, ani v povědomí společnosti.

Ještě horší je, že i kdybychom si více uvědomili změnu klimatu, nebyli bychom schopni s tím nic udělat, protože navzdory všemu mediálnímu humbuku o emisích skleníkových plynů ve skutečnosti nevíme, co způsobuje změnu klimatu, a to málo, co víme, moc nepomáhá. Každá sopečná erupce například vyvrhne do atmosféry tolik škodlivin, že by lidstvu trvalo měsíce, ne-li roky, než by toto množství vyrovnalo. Přesto, i když v každém okamžiku na celém světě dochází k sopečným erupcím, nejsou považovány za urychlovače změny klimatu.

Totéž platí pro emise metanu. Lidstvo je obviňováno ze znečišťování atmosféry tímto toxickým skleníkovým plynem, ale bažiny a tání permafrostu na Sibiři, v Kanadě a na Aljašce uvolňují mnohem vice metanu než my, že náš „příspěvek” k tomu je bezvýznamný.

Jakoby to vše nestačilo, Golfský proud nadále zpomaluje, což nepříznivě ovlivňuje počasí v Evropě i Severní Americe. Příběh publikovaný v Severe Weather Europe v dubnu varoval, že „Golfský proud a celková cirkulace v Atlantiku se blíží kritickému bodu kolapsu“. Můžeme něco udělat, abychom tomu zabránili?

Zkrátka globální ekosystém je příliš velký a (hlavně) příliš složitý na to, aby jej bylo možné pochopit. Nevíme, co přesně bychom měli dělat, jestli vůbec něco, abychom zpomalili nebo dokonce zvrátili změnu klimatu.

Náš problém však nespočívá v tom, že by klima Země bylo příliš složité na to, abychom mu porozuměli, ale v tom, že se soustředíme na to, abychom se mu snažili porozumět, místo toho, abychom se zaměřili na skutečného viníka, který způsobuje všechny naše problémy a nejen změnu klimatu: lidskou přirozenost. Kromě změny klimatu existuje nespočet dalších problémů, které také pramení ze stejného důvodu – že lidská přirozenost je zkažená, prohnilá až do morku kostí.

Poškozování neocenitelných obrazů není proto, že by se lidé zlobili, že dochází ke změně klimatu. Jsou naštvaní, protože aktivisté ukazují svou vlastní poškozenou povahu, svou lehkomyslnost a bezohlednost vůči pocitům druhých a svou ochotu zničit některé z nejcennějších aktiv lidstva, aby uspokojili své vlastní vrtochy.

Pokud bychom se zaměřili na přizpůsobení lidské přirozenosti světu, ve kterém žijeme, nečelili bychom nesčetným problémům, které sami způsobujeme. Kdo znečišťuje půdu, vodu a vzduch? Kdo každý rok vraždí miliony lidí pro pouhé uspokojení ega? Kdo ožebračuje národy a vykořisťuje ženy a děti? Kdo obchoduje s otroky pro těžkou práci a sexuální zneužívání? Kdo profituje z léků, které každý potřebuje, na nemoci, kterým by se dalo předejít? Kdo každoročně přivádí miliony mladých lidí k drogové závislosti? A co je nejhorší, kdo obviňuje všechny ostatní z problémů, které on sám způsobuje? Tentýž dělá vše výše uvedené: naše vlastní ego. Dokud to nenapravíme, nic se nespraví.

Dokud si budeme odmítat připustit, že problém jsme my sami, ne to, co děláme, ale my sami, půjde to s námi i nadále z kopce. Mohli bychom být svědky jaderné světové války, přírodní katastrofy bezprecedentního rozsahu, které zpustoší lidstvo, extrémní klimatické jevy, které spálí nebo zmrazí rozsáhlé oblasti země, takže bude příliš mnoho klimatických uprchlíků, které nebude možné zvládnout, sopečné erupce, zemětřesení a tsunami tak intenzivní, že zastíní naše úsilí chránit se před nimi, mor, při kterém budou lidé padat jako mouchy, a mnoho dalších utrpení, které nám příroda může způsobit. Příroda je velmi nápaditá, pokud jde o tresty, a nepovolí, dokud si neuvědomíme, že problémem není to, co děláme, ale kdo jsme.