Marek Benda by měl být ústavním soudcem! Společnost mu to dluží

Prezident Pavel bude letos nominovat sedm ústavních soudců, které následně musí schválit Senát. A ve veřejnosti i v odborných kruzích se už skloňuje jméno horkého favorita Marka Bendy. Jde o kandidáta, kterého nelze než podpořit.

Sám Marek Benda svoji kandidaturu nevylučuje, jen se tajemně usmívá. „Já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde.“

Sám pan prezident se domnívá, že Bendovu nominaci nelze vyloučit. „Ústavní soud řeší případy na pomezí práva a politiky, měli by v něm být zastoupeni lidé, kteří jsou znalí politiky v kombinaci s právem. Ústavnímu soudu i nám všem, kteří jsme správně hodnotově ukotveni, to může spíše prospět než uškodit.“ Podobně hovořili třeba předseda ústavně-právního výboru Senátu Tomáš Goláň či senátor Jiří Čunek.

Ostatně i sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek konstatoval, že Marek Benda by mohl být kvalitním ústavním soudcem. „Politik je přece taky profese. A typově s jeho vzděláním, sečtělostí by tam měl Benda co říct a co chránit. No, a ten požadavek na deset let právnické praxe, to je otázka výkladu zákona.“ S nápadem přispěchal ústavní právník Jan Kudrna. „Do zákonné podmínky praxe deseti let v právnickém povolání by se měla počítat i legislativní práce poslance. A je to.“

I my jsme přesvědčeni, že právě Marek Benda je ideálním kandidátem do našeho nejvyššího soudního orgánu a rádi bychom ho alespoň malou hřivnou v podobě tohoto textu podpořili. Proč by tedy právě Marek Benda měl zasednout na soudcovské stolici Ústavního soudu?

Protože je právníkem s nezpochybnitelnou kvalifikací. Vystudoval na prestižní Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, navíc při extrémním vytížení v nelehké a stresující práci poslance. Jen drobné nedopatření pak zabránilo tomu, aby na stejné fakultě a se stejnou prací (jen s mírně zvětšeným písmem a změněným řádkováním) dosáhl v rigorózním řízení i titulu doktora práv. Drobná nepříjemnost s neoprávněně udělenými tituly, která zasáhla i oponenta jeho rigorózní práce, tehdejšího proděkana Milana Kindla, byla příčinou, že Marek Benda svůj vysněný doktorát práv nezískal, avšak magisterský titul mu právem patří. Lze tedy bez nadsázky uvést, že Marek Benda nemohl dokončit vzdělání z politických důvodů.

Protože je právníkem s bohatými zkušenostmi, ačkoliv by snad jeho političtí oponenti mohli populisticky namítnout, že neprovozoval nikdy žádnou právní praxi, tím méně, že by snad někdy působil jako soudce. Marek Benda samozřejmě nemohl provozovat právní praxi, pracoval totiž zodpovědně v Poslanecké sněmovně. A že nesoudil? A jsou si tito pochybovači vědomi, kolikrát během své třicetileté kariéry poslance rozsoudil spor mezi kolegy poslanci, kolikrát odsoudil nekalé praktiky opozice a kolikrát rozhodl, že tento zákon má být podpořen a tento nikoliv? Není zákona v tomto státě, na který by nejdéle sloužící poslanec našeho parlamentu osobně nedohlédl. Kdo jiný by měl proboha sedět v Ústavním soudu?

Protože Marek Benda je znalcem našeho ústavního pořádku. Ví, kdy je třeba použít stav legislativní nouze, ví, kdy je potřeba zrušit rozpravu poslanců, ví, že retroaktivita při schvalování zákonných předpisů je relativní pojem a že je třeba se všemi těmito záležitostmi pracovat kreativně.

Protože Marek Benda je člověk nejen s bohatými zkušenostmi z oblasti politiky, ale je především člověkem, který není odtržen od života. Ví, co trápí a pálí obyčejné lidi, a často mezi ně zavítá. Pro český lid je Marek Benda „Marečkem“ a tato láskyplná přezdívka vyjadřuje skutečný vztah prostých lidí a voličů k jejich poslanci, který se už třicet let bije za jejich práva a svobody a za jejich lepší život.

Protože představuje to nejlepší, co na naší politické scéně máme. Je doslova „politickou trvalkou“ a mezi svými kolegy poslanci nezpochybnitelnou autoritou. Dlouhá léta bez oddechu a neúnavně pracuje pro lid této země, a přesto zůstává skromným a téměř neviditelným. Za svůj politický život se stal ikonou, ba legendou.

Proto by měl Marek Benda usednout mezi soudci Ústavního soudu. Pro svou skvělou kvalifikaci, pro své bohaté zkušenosti, pro své skvělé znalosti naší legislativy, pro svou nezpochybnitelnou morální integritu. Ale i proto, aby naše společnost splatila svůj dluh vůči němu, dluh, který sice Marek Benda lidem naší země nikdy nepřipomínal, který přesto reálně existuje. Marek Benda nikdy nebyl ministrem. V tom kalupu, který vždy sestavování vlády doprovází, se na něj nespravedlivě zapomnělo, snad proto, že se nikdy sám nepřipomínal. Pro naši republiku i pro nás občany to však bylo vždy ke škodě. Za to si však můžeme sami. Pojďme tedy Marka Bendu podpořit, aby se stal ústavním soudcem. Pojďme mu splatit svůj dluh.