Jednat o míru? Dezoláti! Upalte je!

Kniha Malleus maleficarum, která se stala inspirací k československému filmu z roku 1969, nebyla nikdy oficiálním pramenem církve pro čarodějnické procesy. Přesto se stala nesmírně populární a je inspirací i pro dnešek...

Česká republika, jedna z mnoha soudních síní, rok 2024. V popředí místnosti zasedá tribunál, v čele inkvizitor, přítomni rovněž čtyři přísedící. Před tribunálem zhroucení obžalovaní, několik poctivých a prověřených svědků, ozbrojená stráž. V pozadí dav lidu, někteří znechucení odporným divadlem, někteří vyděšení, jiní natěšení, avšak nikdo lhostejný. Projednávaná kauza: Dvoustý osmdesátý čtvrtý proces s dezoláty. Obžalovaným je kladeno za vinu, že jsou proruští trollové, antivaxeři, dezinformátoři  a zastávají protiunijní a protiseveroatlantické postoje. Společnost slušných občanů se v malém českém městě zbavuje jednoho z vředů na svém liberálně demokratickém těle…

Inkvizitor: „Obžalovaná Maryno Schuchová! Pověz, jak jsi dezinformovala své spoluobčany!“

Obžalovaná Schuchová: „Přiznávám se, že jsme společně se starou Davidkou v kadeřnictví povídaly zákaznicím, že bysme neměli na Ukrajinu dodávat zbraně a že by se mělo s Putinem jednat o míru.“

Inkvizitor: „Odporné. A co na to říkaly zákaznice v kadeřnictví?“

Obžalovaná Schuchová: „No některý říkaly, že plácáme blbosti, že v televizi nám to přece jasně vysvětlili, že mír se musí vybojovat za každou cenu, ale jedna s námi souhlasila a říkala, že si to taky myslí.“

Inkvizitor: „Označ tu ženu.“

Obžalovaná Schuchová: „Byla to učitelka Groerová.“

Inkvizitor: „Odveďte ji! Ano, až tak daleko zašla zhovadilost těchto dezolátů, že se ani učitelky, vychovatelky naší mládeže, nestydí šířit podobné proruské názory a dezinformace. Učitelka Groerová byla samozřejmě zatčena, a přes svou zatvrzelost se po delším výslechu přiznala, že výše zmíněné bludy šířila. Při výslechu rovněž doznala, že spolu se svým manželem četli knihy ruských autorů, a že dokonce navštívili Čajkovského balet Labutí jezero. Poté byl samozřejmě zatčen i její manžel, jehož vyšetřování nyní probíhá. Kromě toho tady máme výpověď jednoho ze svědků. Pane svědku, přistupte. Co nám k tomu můžete říci?“

Svědek Hrouda:  „No, já jsem tedy v tom kadeřnictví nebyl, ale dezinformace ty dvě čarodějnice určitě šířily, to zas jo.“

Inkvizitor: „Můžete to nějak doložit?“

Svědek Hrouda: „Samozřejmě. Podíval jsem se na jejich Facebook a obě měly v profilu českou vlajku!“

Inkvizitor: „Počkejte, to snad ne? Ony tam neměly vlajku Ukrajiny nebo alespoň vlajku Evropské unie?“

Svědek Hrouda: „Právě že ne! Obě tam měly českou vlajku, až se mi z toho špatně udělalo.“

Inkvizitor: „Tak teď je to snad každému zřejmé. Děkuji, pane svědku. Přiveďte obžalovanou Davidku!“

Inkvizitor: „Obžalovaná Davidová! Obžalovaná Schuchová již doznala, že jste společně šířily dezinformace o ruské invazi na Ukrajinu. Chceš k tomu snad něco doplnit?“

Obžalovaná Davidová: „Nemám, co bych řekla.“

Inkvizitor: „Tady stojíš před tváří našeho lidu, není ti hanba? Mluv, jak jste ještě dezinformovaly náš lid? Dozorce, pokud nebude mluvit, připomeňte jí, že přiznání je polehčující okolnost.“

Dozorce před obžalovanou Davidovou významně potěžkává obušek.

Obžalovaná Davidová: „Ne, ne, ne, já už si vzpomínám… Říkaly jsme, že naše vláda je banda pitomců, kteří ničemu nerozumějí a skáčou, jak Evropská unie píská.“

Inkvizitor: „Cože? Ty dezolátko proruská, to jste si dovolily? Copak nevíš, že jsme součástí Evropského společenství svobodných národů a že vše se děje demokraticky a v zájmu všeho lidu? Ty zpochybňuješ naši demokraticky zvolenou vládu? Odveďte ji, než začne zpochybňovat i obrannou politiku Severoatlantické aliance!“

Inkvizitor k přísedícím: „Vážení členové tribunálu, vidíte, jak se i přes snahu loajálních médií a neziskových organizací, kterou navíc podporujeme ročně stovkami milionů korun, bludařství a dezolátství šíří po naší vlasti jako mor. Nejde však jen o protiunijní, protivládní a proruské názory. Vyšetřováním bylo dále zjištěno, že stále ještě mnoho pomýlených neuvěřilo v blahodárné a jedině správné očkování. Varující je, že tito antivaxeři mnohdy pocházejí ze stejného hadího hnízda jako proruští trollové! Přiveďte obžalovaného Sattlera!“

Inkvizitor: „Obžalovaný Sattlere. Bylo zjištěno, že jste se v jednom rozhovoru zmínil, že dodáváním zbraní na Ukrajinu jen zbytečně umírají další lidé. Jak jste to myslel?“

Obžalovaný Sattler: „No, já jsem to myslel tak, že kdyby se třeba nedodávaly zbraně, ale spíš se jako začalo jednat, že by se jako dál neválčilo, protože ono se tou válkou jako všechno zdražuje a von už to jako začíná být problém, a pak tam taky zbytečně umírají lidi, ne? Tak kdyby se třeba nějak dohodli…“

Inkvizitor: „Ty odpornej proruskej trolle! Že ty máš taky v profilu českou vlajku? A jestlipak jseš očkovanej? Tak to vyklop, cos přiznal u výslechu!“

Obžalovaný Sattler: „Nejsem…“

Inkvizitor: „Ty hlene a výkale lidské společnosti! Očkovat ses nenechal a ještě bys vyjednával s Putinem! Tady vidíte, vážení členové tribunálu, s kým máme tu čest. Jasný důkaz, že všichni antivaxeři jsou proruští trollové a proruští trollové jsou antivaxeři. A všichni dohromady jsou to dezoláti.“

Zděšení a znechucení v sále. Výkřiky: „Na hranici s nimi! Upalte dezoláty! Psům psí smrt!“

Inkvizitor: „Chápu rozčilení vás, liberálně demokraticky smýšlejících občanů v této soudní síni, a chtěl bych vás ujistit, že všechny dnes odhalené odporné zločiny nezůstanou bez potrestání. Musím jen poněkud zmírnit váš spravedlivý hněv, protože naše liberálně demokratické zákony zatím neumožňují trest, který ve svém spravedlivém hněvu navrhujete. Očistné plameny nejsou bohužel součástí našeho právního řádu. Budeme však iniciovat návrh, který by mohl přinést pozitivní změnu v tomto smyslu. Do té doby vás žádám o trpělivost a důvěru v inkviziční tribunál, který učiní vše pro to, aby prostředky, jež má zatím k dispozici,  byly co nejefektivněji využity. Končím dnešní zasedání.“