Za svůj život jsem slyšel vyprávění mnoha osob a mnoho jsem jich zapomněl. Kupodivu mně uvízla v hlavě vyprávění některých bývalých vězňů, třeba taky budou pro vás zajímavá.
František Roušar se narodil někdy před První světovou válkou ve vesnici Pustá Rybná na Vysočině. Není to daleko od mého rodiště. Byl nadaný, rodiče však byli drobní zemědělci, studia si nemohl dovolit. Šel tedy studovat na kněze, to nemusel nic platit. Studoval v semináři v Praze a tam mu do cesty přišla jedna dívka, studentka práv. Byla to dcera známého pražského advokáta a ta pro něho měla řešení: Ať přejde na studium práv, studium zaplatí její otec jim oběma. To taky udělal a po skončení studia se vzali. Ovšem ona si po svatbě ponechala své dívčí jméno a pracovala v otcově kanceláři. Roušar si zařídil kancelář na svoje jméno. Prý u několika sporů mezi továrníky Roušar zastupoval jednu stranu a jeho žena druhou a účastníci řízení nevěděli, že jsou manželé, poněvadž advokátka používala to své dívčí jméno. Pokud vím, tak měli jedno dítě, zdá se mi, že dceru. V létě František přijel do rodné vesnice a pomáhal při žních bratrovi, který od rodičů převzal hospodářství. Jeho žena s ním však nikdy nepřijela.
Po roce 1948 Roušar dostal vysoké místo v socialistické justici, poněvadž měl dobrý původ, to bylo tenkrát důležité kritérium. Několik let se mohl těšit z vysokého postavení, pak však najednou spadla klec a při jednom z procesů dostal mnoholetý trest, který si odpykával v Jáchymově. V dubnu 1958 tam zemřel. Informaci o jeho smrti asi dostala jeho žena, Františkův bratr se až po několika letech dověděl, že jeho bratr nežije.
V roce 1963 jsem jako student pracoval o prázdninách na jedné stavbě. Mimo jiné jsem několik dnů pomáhal elektrikáři natahovat dráty. Při té příležitosti jsem se od elektrikáře dověděl, že byl zavřený za vlády Němců i za komunistů. „Jak přijde nějaký –mus, tak já musím do basy, ať je to fašismus nebo komunismus,“ řekl mi tehdy. V 50. letech ho poslali do Jáchymova za to, že podepsal petici žádající svobodné volby. Ptal jsem se ho, zda se tam setkal s Františkem Roušarem, původně advokátem, pak soudcem, který tam zahynul. Říkal, že tam bylo mnoho tisíc lidí, znal jich jen zlomek. Že však tam s ním byl jeden soudce jiného jména, kterého spoluvězni při práci v dole zabili a nastražili to tak, že to vypadalo jako pracovní úraz. Akci že zorganizoval jeden vězeň, který tvrdil, že tento soudce ho poslal do vězení. Elektrikář vyslovil podezření, že Roušar mohl skončit podobně.
Více se mi o něm nepodařilo zjistit.
