Za sto let své existence prošli naší komunisté zajímavým okruhem názorů. Na počátku mluvili o tom, že jejich cílem je zakroutit krkem buržoustům, tedy hlavně velkým podnikatelům.
Pak postupně všechno znárodnili a z podnikatelů udělali lidi bez majetku. Uběhlo 40 let a komunisté, nikoli ti obyčejní, ale nomenklaturní kádry, tedy kovaní, vyškolení a prověření komunisté, byli velmi aktivní při privatizaci. Vznikla nová buržoazie tvořená z cca 90% nomenklaturními kádry nebo jejich potomky. A současní komunisté podpořili vládu velkopodnikatele AB a díky jejich podpoře se udržela celé jedno volební období u moci. Před léty převzali naši komunisté systém hlasování, podle kterého je při volbách jen jeden kandidát a všichni musí pro něho zvednout ruku. Tento systém zavedl Stalin po sjezdu VKS(b) někdy v roce 1935. Na tomto sjezdu bylo tehdy více jak 1000 delegátů, z nichž asi 400 hlasovalo proti Stalinovi. Ten pak nechal popravit ty, kteří hlasovali proti němu. Jelikož nevěděl přesně, kteří to jsou, bylo popraveno asi 800 delegátů tohoto sjezdu. Sjezd se pak označoval jako „sjezd popravených“. Ještě Václava Havla v prosinci 1989 komunisté zvolili jednomyslně, pak přešli na systém více kandidátů a neuplatňují povinnost jednomyslného hlasování.
V historii bylo samozřejmě více hnutí, jejichž členové na počátku hlásali něco a po 100 letech, někdy i dříve, hlásali a praktikovali opak. Z tohoto hlediska nic nového pod sluncem.
Někteří naříkají, že v našem parlamentu nyní chybí levice. Nesdílím tyto stesky. Rozdělení politických sil na pravici a levici se mi dnes jeví do značné míry jako překonané. I strany, které se považují za pravicové, dnes zavádějí takový sociální systém, o jakém se někdejším levičákům ani nesnilo.
Jiní zase říkají, že my musíme mít na politické scéně nějakou extremistickou stranu. Pokud je to pravda, pak by bylo dobře, kdyby tuto roli hráli komunisté, než aby někdo vymýšlel jinou extremistickou stranu.
