Svérázné pomníky

Viděl jsem několik pomníků či pamětních desek, které mne pro svou svéráznost upoutaly. Jedna je ve Žďáru nad Sázavou, nedaleko nádraží.

Je na ní nápis: „Na paměť Járy Cimrmana, který na svých cestách naše město těsně minul.“ Ze stejného soudku je i pomník v parku v Humpolci. Stojí na něm: „Na paměť Hliníka, nejslavnějšího občana, který se přistěhoval do Humpolce.“  Při cestě z jednoho moskevského letiště do města jsme jeli přes velké panelákové sídliště. V něm byl pomník tvořený několika traverzami. Ptal jsem se, co to je, a řekli mi, že to je pomník označující nejvýchodnější místo, na které došel za 2. Světové války Wermacht. Pomník představuje zvětšený zátaras proti tankům. Zdálo se mně divné stavět pomník německé armádě, pak jsem si však řekl, že je to spíše pomník statečným obráncům. Na další podivný pomník narazili moji kolegové, když jsme byli v Petrohradě, já jsem tenkrát s nimi zrovna nebyl. Označoval místo, kam dopadl granát vystřelený z Aurory. Bylo to daleko od Zimního paláce. Ptali jsme se Rusů, co si o tom máme myslet. Říkali, že Aurora tenkrát stála na jiném místě, že to tedy nebyla tak velká odchylka, jak se to jeví dnes. My jsme však podezírali námořníky z Aurory, že byli opilí. V těchto dnech jsem četl na téma VŘSR několik článků. Dočetl jsem se, že výstřel vůbec nebyl, podle jiných byl, ale až pozdě večer. Všude však stálo, že Zimní palác poškozen nebyl. Možná je to symbolické: Revolucionáři mířili na palác vlády a trefili čtvrť, ve které bydleli obyčejní lidé.

Karel Čapek na téma revolucí napsal, že když se obrátí společnost jakkoliv, nakonec stejně ti jedni vyplují na povrch a ti druzí zase klesnou ke dnu.