Větičku „Sejdeme se na hřbitově“ lze chápat různě. Tak tomu bylo i ve filmu Marečku, podejte mi pero! Tady ta větička prostě znamená to, že i na hřbitově si lze udělat zajímavou procházku.
Mnohý hřbitov působí jako park.
V Ostravě patří ke hřbitovu společné hroby horníků zahynulých při důlních neštěstích.
Na tomto hrobě jsou jména 15 zahynulých horníků, kteří jsou zde pochování. Pokud rodina chtěla pochovat zahynulého horníka do rodinného hrobu, pak jeho jméno na společném hrobě není.
Asi nejhorší důlní neštěstí bylo v Orlové, kde v roce 1919 zahynula téměř stovka horníků.
Kdyby v Orlové spočítal všechny zahynulé horníky, asi by jich bylo více, než zahynulých orlovských židů. Budiž mi prominuto, že to srovnávám.
Toto je hrob 12 havířů, kteří zahynuli poněkud jinak. Dne 9. května 1894 stávkovaly stovky havířů u dolu Trojice za zlepšení pracovních podmínek. Cestu jim přehradilo 7 četníků. Měli za úkol zastavit průvod, aby nešel do města, kde by se to zřejmě zvrhlo v rabování obchodů. Zadní řady tlačily na přední, jednomu četníkovi povolily nervy a vystřelil. Výsledkem bylo 12 mrtvých horníků, většinou měli okolo 30 let. To také nutí k zamyšlení.
Kromě hrobů havířů jsem slova „zahynul jako oběť svého povolání“ našel ještě na tomto hrobě.
Velmi smutný je i tento hrob. Jsou v něm pochovány čtyři děti řezníka z Mariánských hor. Šly dne 5. 3. 1922 s vychovatelkou k Odře trhat sněženky. Chtěly přejet na druhý břeh, nastoupily na loď převozníka tak nešťastně, že všechny utonuly.
Vraťme se ještě k jednomu hromadnému hrobu do Orlové. I zde měla většina mrtvých jako povolání uvedeno "havíř".
Toto je jakýsi přechod mezi hromadným a individuálním hrobem.
Na hřbitově vždy přitahují pozornost bohaté hrobky. Zde jsou ty nejnovější:
Předpokládám, že jste poznali, že to jsou hrobky Romů. Svoje nebožtíky pochovávají do země, a jelikož jsou jejich rodiny početné, je bohatá i květinová výzdoba. I dětsky hrob má pěkný pomník.
Jejich vztah k zemřelým je jiný, vlastně i vztahy mezi nimi jsou jiné, jak ukazuje tento náhrobek. I nad tím bychom se měli zamyslet.
Hroby významných osobností ne-romů jsou skromnější.
Eduard Marhula byl varhaník a učitel hudby. Složil 3 vánoční mše. Jedna se stala populární, díky její jednoduchosti ji zpívají sbory, které si netroufají na Rybovu mši.
Když jsem hledal novou výstavní hrobku ne.roma, našel jsem jedinou.
Nakonec ty slíbené hrobky králů. Zajdeme do skupiny hrobek předních romských osobností... j
...a najdeme tento náhrobek:
Jednou jsem se ptal Romky, která stála u vedlejšího hrobu, co znamenají nápisy „Kapo de tuti kapo“, „Bos od bosu“ a „Král králů“? – „Nic, to jsou přezdívky.“ – „Ale, to snad znamená nějaké společenské postavení?“ namítal jsem. „Jsou to přezdívky. A nefoťte to!“ Jelikož okolo bylo více Romů, vypravil jsem se tam jindy. Olašský král je pochován odděleně:
Je to velká hrobka. Kromě rakví je tam i stolek s kvalitním vínem, cigaretami a při pohřbu tam pozůstalí naházeli dost peněz. Vzpomínám si, že jeden Olašský král zemřel v postní době. Pohřeb měl v kostele v Ostravě-Vítkovicích. Po pohřbu tam zůstalo neuvěřitelné množství květin. V postní době se nezdobí hlavní oltář. Tento kostel má jen malé boční lodě, květiny se tam všechny nevešly. V neděli na úvod bohoslužeb pan farář vysvětloval, proč je tam v postní době tolik květin.
