Po zániku Západořímské říše zůstalo asi největší sídlo židů v okolí řeky Eufrat. Říkalo se jim Babylonští Židé, i když tam v té době už byla Perská říše.
Měli tam i dvě významné školy. Po obsazení oblasti mohamedány jim začaly problémy, jedna z těch škol se však udržela až do 19. století. Talmud vznikl ve dvou verzích, jako Jeruzalémský a Babylonský talmud. Dále bylo hodně Židů v Galileji a v Egyptě.
Větší množství Židů se udrželo na území dnešního Španělska. I zde byli později pronásledování. Prvně od Vizigotů, později od křesťanů, kteří je nutili ke křtu. V roce 711 oblast začali úspěšně dobývat muslimové a Židé s nimi začali spolupracovat. Když mohamedáni dobyli město, předali správu města Židům a muslimské vojsko šlo dobývat další město. Židovské komunity tam vzkvétaly, v 10. století se Cordoba stala světovým střediskem židovské kultury. Když však do Španělska vtrhly kmeny Berberů, dobré časy skončily. Berbeři začali pronásledovat Židy a nutili je k přestupu na islám.
Židé jako obchodníci pronikali po celém světě. V 10. a 11. století začali obchodovat s Indií a Javou. (Slavná Britská Východoindická společnost vznikla až v roce 1600.) Židé se postupně usazovali v celé západní Evropě. Jejich počet narůstal v Anglii a brzy tam začalo jejich pronásledování. Nakonec je vyhnal Eduard I a v r. 1290 jim zakázal pobyt v Anglii.
Když v roce 1492 vyvrcholila reconquista, vydali Isabela a Ferdinand edikt, který Židům přikazoval přijmout křest nebo opustit zemi. (Prezident Beneš dal po 2SV Němcům jen jednu možnost.) Židovský vrchní rabín se nechal pokřtít. Někteří zastávají názor, že Kryštof Kolumbus byl pokřtěný Žid. Jeho Janovský původ zpochybňují tím, že neuměl italsky. Prokázáno je pouze to, že na lodi měl jednoho pokřtěného Žida, který znal mnoho jazyků. Doufal, že v Indii, kam hodlal doplout, mu poslouží jako tlumočník.
Mnoho Židů žilo v Německu. Přijali tam i němčinu, přesněji si z ní udělali jazyk jidiš. I v Německu občas propukly pogromy. Jeden z nich se přičítá Karlu IV. Luther se na Židy obrátil několika spisy, kterými je zval ke vstupu k protestantům. Když nereagovali, vydal v roce 1534 spis O židech a jejich lžích, v němž vybízel k jejich vyhnání. Z mnohých měst pak byli Židé vyhnání. Většinou odešli do Haliče a na Ukrajinu, jejich počet na východě Evopy rychle narůstal.
Na počátku 16. století zřídili v Benátkách pro Židy uzavřenou čtvrť zvanou ghetto. Tento model se používal již dříve, například ho využívala k oddělení Židů města v islámských zemích. V Evropě se tento model rozšířil.
V roce 1648 vypuklo povstání Bohdana Chmelnického. Wikipedie uvádí, že při něm bylo zabito několik desítek tisíc Židů, židovské kroniky však uvádějí 100 000 obětí z řad Židů. Mnoho Židů se spasilo útěkem do různých zemí včetně Anglie, kde se zapomnělo na zákaz vydaný Eduardem I.
Rusko nedovolovalo pobyt Židů na svém území. Když však v 18. století došlo k trojímu dělení Polska, octlo s na území Ruska více jak milion Židů. Vymezili jim tedy gubernie, ve kterých mohli žít a zakázali jim cestovat.
Různých pronásledování a diskriminování Židů byl v průběhu dějin mnoho. Několikrát se stalo, že některý panovník vyhlásil vyhnání Židů, na svém dvoře však měl Žida jako osobního lékaře nebo finančníka a toho se vyhnání netýkalo. Nakonec i Hitler řadě Židů, například Dr. Megelemu či některým generálům, udělil pardon a zůstali ve funkcích.
Židé nebyli rovnoprávnými občany, projevovalo se to mimo jiné tím, že nemohli být vojáky. Například při obraně Prahy či Brna na konci Třicetileté války všichni bojeschopní muži bránili města na hradbách, z Židů však vytvořili čety pro hašení požárů. Na druhé straně však bylo třeba během Třicetileté války veliké armády zásobovat. Stravu a výstroj pro vojáky, krmivo pro koně a samozřejmě zbraně, to vše obstarávali Židé. A ještě něco, starali se, aby vojsko dostávalo pravidelně žold. Vezměme bitvu na Bílé Hoře. Stavovské vojsko čekalo na žold (stavy nesvěřili starost o vojsko Židům). Část vojsk placená moravskými pány na tom byla lépe. Před bitvou nikdo ke stavovskému vojsku nepromluvil ve smyslu, že bojují za svatou věc…atd., jak bylo tenkrát zvykem, protože se bál pokřiku: „Kde je žold?“. Někteří velitelé pluku se ani nedostavili k vojsku. Podle toho to dopadlo. Již Rudolf II. zřídil funkci „dvorního Žida“. Stal se jim Šemuel (Marek) Maisl. Maislova synagoga nese jeho jméno. Rudolfovi obstarával umělecká díla a vědecké přístroje a hlavně zásoboval vojsko ve válce proti Turkům. Ferdinandovi II. tuto funkci vykonával Baševi. Židé se starali o zásobování i u francouzského či švédského vojska.
Později za Napoleonských válek obstarávali jednotlivým panovníkům finance opět Židé. Tehdy se dostali do popředí Rotschildové a další.
