Každoročně si 27. ledna připomínáme Mezinárodní den památky holocaustu. Při té příležitosti se objeví různé články a projevy.
Všechny jsou v pořádku, ale některé, možná podružné, věci mi v nich chybí, proto bych je zde doplnil. Prvně bych velmi stručně připomněl něco z historie tohoto národa.
Většinou se udává, že hebrejské kmeny začaly pronikat do země Kanaan (někdy se píše Kenaan) kolem roku 1200 př. n. l. Uvádí se, že mnozí Hebrejci tam byli již dříve a sídlili v městě Šekem i jinde. Vlastní izraelský stát vznikl až později. Nejvýznačnějšími králi byl David a jeho syn Šalomoun, který zemřel asi 931 př. n. l. Po jeho smrti se země rozdělila, odtrhlo se severní království, které v létech 734 až 732 dobyli v několika vlnách asyrští králové a velkou část obyvatel odvedli do zajetí. Tím zmizelo 10 z 12 izraelských kmenů. Roku 587 dobyli Babyloňané Jeruzalém a v několika vlnách odvedli obyvatele do babylonského zajetí. Pouze příslušníci kmene Benjaminova mohli zůstat. Ten byl ovšem méně početný, poněvadž ho příslušníci ostatních kmenů zdecimovali kvůli nemravnému životu, jak je popsáno v Bibli v posledních kapitolách knihy Soudců. Mnozí Izraelité utekli před deportací hlavně do Egypta. Od té doby až do dneška žije více Židů mimo vlastní stát. I když se roku 538 př. n. l. mohli Židé z babylonského zajetí vrátit, mnoho jich tam zůstalo. Do Izraele se mezi tím přistěhovali lidé ze sousedních zemí a přinesli tam svůj jazyk aramejštinu, která se zde udržela i po návratu Židů z babylonského zajetí. Hebrejština se od té doby používala pouze při bohoslužbách. Dnes se mluví aramejsky pouze v části Sýrie.
V roce 323 před n. l. dobylo oblast vojsko Alexandra Makedonského a do země začala pronikat řecká kultura. V roce 63 před n. l. zemi přičlenili ke své říši Římané. Židé během doby silně početně narostli. V roce 48 n. l. provedl císař Claudius sčítání obyvatelstva. V Římské říši žilo 70 milionů obyvatel, z toho 6 944 000 Židů. Tedy 10 %. Téměř výlučně žili ve městech jako řemeslníci či obchodníci. Více jich žilo ve východní části říše, například tvořili 40 % obyvatel Alexandrie. Tento velký nárůst se většinou vysvětluje vyšší porodností, Židé považovali děti za požehnání Hospodina. Když se posuneme hodně dále, až do doby, kdy se vedly matriky, pak z nich lze zjistit, že židovské rodiny měly vyšší počet dětí. Také byla u nich nižší dětská úmrtnost a Židé se dožívali vyššího věku, než většinové obyvatelstvo v dané oblasti. Podle některých historiků Židé v Římské říši prováděli misijní činnost a získávali mnoho proselytů. Jednak mnozí Nežidé viděli, že monoteismus stojí výše než polyteismus, jednak se mnohým mohl líbit způsob nažívání v židovských komunitách, kde se většina chlapců naučila číst a psát, Židé měli vlastní sociální systém apod. Někteří uvádějí, že jeden či dva císaři z rodu Flaviovců byli židé.
Pak však na Židy přišlo několik pohrom. V roce 66 vypuklo povstání Židů proti římské nadvládě, které trvalo několik let, bylo však nakonec krvavě potlačeno. Podle Tacita při něm padlo nebo bylo prodáno do otroctví 1 193 000 Židů. Jeruzalémský chrám byl zničen. Po dalším povstání v letech 133 až 135 byli Židé vyhnáni z Jeruzaléma a město bylo přejmenováno na Aelia Capitolina. Další pohromou bylo zničení Západořímské říše Germány. Tehdy došlo k poklesu počtu všech obyvatel, úbytek Židů v západní části říše byl však větší než úbytek ostatních obyvatel, drancování spíše přežili chudší obyvatelé na venkově, Židé žili výhradně ve městech, kromě malé oblasti v dnešním Řecku, kde žili jako zemědělci. Již před tím však došlo k úbytku Židů v souvislosti se vznikem křesťanství. Pro neznalé uvádím, že Ježíš a apoštolové byli Židé. Apoštolové prvně kázali Židům, teprve později se hlavně apoštol Pavel zaměřil na pohany.
Použitá literatura:
Bible
Wikipedie
Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995, ISBN 80-85336-31-6
